„Co tady děláš, Nolane?" Vydechla udiveně Sophie, když vstoupila do jedné ze zrenovovaných místností na jejich hradě. Už třetí den se totiž neukázal v Tristanově domu, a to bylo značně neobvyklé. Hlavně proto, že se neozval ani jí. Dokonce ji napadlo, jestli se nestalo něco vážného a někdo ho třeba zase neomámil a nezajal, jako přede dvěma roky Tristan.

„Nic, co bych dělal..." zabrblal, aniž by se zvedl od své práce. Klečel právě na zemi a drhnul kartáčem z podlahy stopy po renovaci pokoje.

„Proč nenajmeš služebnictvo?" Povytáhla udiveně obočí na bratra, ale jen pokrčil rameny a víc si ji nevšímal.

Jelikož zbyli už jen sami dva, Nolan služebnictvo zredukoval na pouze ty nutné. Kuchařku nepotřebovali, jelikož nejedli lidská jídla, tak měli jen jednu starou služebnou, která jejich pokoje stačila sama v pohodě obsáhnout a několik zahradníků a lesních. Byli doby, kdy zaměstnával na stovku služebnictva, které čítalo na desítky služebných, zahradníků, lovčích i lesníků, jelikož mu patřili rozsáhlé lesy kolem.

„Až budu chtít, najmu..." zabručel zase, „Potřebuji něco dělat a tvrdá práce mi dělá dobře."

„Jo aha..., a to ses nemohl alespoň ozvat? Měla jsem už strach!" Zamračila se na bratra.

„Kruci! Nejsem malé dítě, sestřičko! Od té doby, co ses stala ženou a krvácíš, jsi nějaká přecitlivělá!" Vyštěkl do země. Pak se ale zarazil a povzdechl si. Chvíli zůstal sedět, pak zprudka vydechl a postavil se, „Promiň, Sophie, nemyslel jsem to tak. Já jen..."

„Já vím, bráško," přistoupila k němu, vztáhla ruku a pohladila ho po tváři, „Neměl bys být na všechno sám. A teď nemluvím o tomhle..." Pohodila rukou do místnosti, „I silní muži, potřebují někdy obejmout, nemyslíš?" Rychle však pokračovala, když si všimla, jak se Nolan nervózně ošil, „Mimochodem..., nechal jsi to udělat nádherně. Nečekala jsem, že necháš venku zbudovat i bazén s altánem..."

„No..., chtěl jsem..., aby se tady všichni cítili..., jako doma." Zamračil se zase, když si uvědomil, co řekl.

Sophie si jen povzdechla. Najednou nevěděla, co si se svým tvrdohlavým bratrem počít. Opravdu to ale vše nechal přestavět téměř neuvěřitelně. Jejich obrovský hradní komplex mu také skýtal takové možnosti, že si to mohl dovolit. Nechal zrenovovat pokoje pro ni a Tristana. Pak pro Robina s Laurou a pro Slaina, kde dokonce počítal s tím, že se také někdy ožení. Nadto myslel i na pokoje pro služebnictvo. Pro Ludvíka s Berou a další, které zřejmě měl v úmyslu najmout. A pak i ty pro sebe rozšířil a zrenovoval, a Sophie tušila, že při tom myslel na Flaidé.

„Tak jo, bráško..." zašklebila se na něj, „Přivedla jsem ti posily. Přeci..., tohle vše neděláš jen pro sebe..., nebo ano?" Zamrkala na něj.

„Posily? Jak to kruci..." vydechl a natáhl uši. Pak zavětřil. Její vůni by ucítil snad všude. Jen nechápal, že ji necítil už dříve.

Evidentně už je všechny slyšel v jedné z místností, na které si obzvláště dal záležet. Byla to veliká místnost, která měla pro ně všechny sloužit něco jako obývací pokoj. Pro všechny. Jenže byl zřejmě tak zabrán do svých myšlenek, že by je snad neslyšel, i kdyby křičeli na celé lesy jako pominutí.

„Tak nechceš je všechny přivítat?" zašeptala Sophie a pohlédla na svého rozhozeného bratra. Zdál se jí najednou tak zranitelný. Jako kdyby ho nachytala při něčem nevhodném.

Nikdo z nich totiž ještě netušil, co vše tu vlastně kvůli nim Nolan nechal vystavět. O tom, že se jednou všichni jako rodina přestěhují na Sheadbloud, už jen tak mezi řečí někdy mluvili, ale oficiálně nebylo dáno nic.

Všem samozřejmě bylo jasné, že to je jediné možné řešení, už kvůli bezpečnosti, a souhlasili. A vlastně byli všichni této vizi nakloněni, však Nolanovo panství bylo úchvatné, ale jasně dané nebylo nic.