Jak ale Sophie poznala o několik minut později, její bratr byl tvrdohlavější, než si myslela. Nejen proto, že si byla jistá, že se zamiloval a jen si to nechce přiznat, protože tomu nevěří, ale také proto, že před ní zatajil vážnost jejich situace.

Ostatně, dělal to tak už celá staletí. Od doby co zůstaly sami, jako kdyby měl pocit, že všechno musí vyřešit sám. Jako by měl strach, aby nepřišel o posledního člena své rodiny, ji nikdy do ničeho nechtěl zatahovat a všechno řešil sám, aby měl jistotu, že ona nebude ohrožena.

Však právě proto také měla tak veliký strach tehdy když se kolik dní neukázal, protože si užíval dobrovolné zajetí své vězeňkyně.

Nyní to ale bylo zjevně vážnější. Pochopila to ale až tehdy, kdy ji nechal nahlédnout do své mysli.

Vstoupil do obývacího pokoje svého hradu, kde už všichni čekali, a ještě než cokoliv řekl, podíval se své sestře do očí a pokynul ji, že smí. Otevřel ji svou myls, aby pochopila, co ho trápí a co se děje. Něco takového dělal jen sporadicky, a právě proto tušila, že je to zřejmě hodně vážné.

A bylo. To, co si Sophie přečetla, ji téměř vyděsilo. Nolan před ní tajil jednu důležitou věc proto, aby ji zbytečně neděsil.

Doširoka rozšířila oči, když pochopila. I Tristan cítil, že se jeho milá něčeho zalekla a přivinul si ji do náručí.

Ano, byla si jistá, že jeden z důvodů, proč Nolan tak spěchal na renovaci svého hradu byla ta, že chtěl, aby byli všichni pohromadě, protože byl konečně zase šťasten, že nejsou sami. A samozřejmě kvůli Flaidé.

Ovšem dle všeho tu byl mnohem důležitější důvod, a to ten, že je potřeboval všechny ochránit. Ani celá rodina Lamfordů, v čele s Tristanem netušili, že je to tak závažné.

Zbývali totiž poslední tři Původní na planetě. Oni dva, a jejich dávný přítel, Fallon Sallivar. Všechny zbývající, Godias zabil.

„Dobře...," začal Nolan pomalu, když se zastavil uprostřed pokoje, „Je možná dobře, že je moje sestřička tak všetečná, alespoň to budeme mít za sebou..." zašklebil se a přešel k baru, aby si nalil skleničku. Cítil napětí, které se v pokoji vytvořilo, ale bylo na čase, aby jednal.

„Proč jsi nic neřekl?" Zašeptala Sophie.

„A co by se změnilo? Musel jsem nejprve mluvit s Fallonem..., jenom bych tě s tím zbytečně zatěžoval, Sophie," kopl do sebe obsah skleničky a další Sophiina slova, umlčel jediným pohledem, „Takže, ano..." obrátil se do místnosti, „Můj hrad je nyní jediným bezpečným útočištěm pro nás všechny. Sophiina láska úplně změnila sled událostí a vyložila karty, které jsem nemohl přehlížet. Godias je stále více nebezpečnější. A jsem si jist, že nebezpečí číhá na všechny, kteří jsou od nynějška součástí mého života. To znamená i na vás...," povzdechl si a pokynul rukou směrem do místnosti, „Tedy můj hrad, je nyní i vaším domovem. Dokončil jsem jisté úpravy, aby nám všem vyhovoval, a hlavně abych si byl jist, že zde jsme v absolutním bezpečí."

Sophie se nechala od Tristana obejmout, ale neřekla nic. Slova nebyla nyní k ničemu. Jedno ale chápala jistě. A to, že Nolan měl alespoň omluvu proto, proč to opravdu dělal. Ano, vše, co říkal, byla jistě pravda, ale ona si byla jista, že hlavní důvod byla stejně ona. Flaidé.