„Nolane..., můžu se tě na něco zeptat?" Řekla Flaidé a odhodlaně na něj pohlédla. Uběhlo totiž několik dní a Nolanův dům byl připraven ke stěhování. Vše bylo v plném proudu, protože všichni pochopili, že jiné možnosti není. Nyní již byli jedna rodina a jako taková, tak museli jednat.

Ale Flaidé spokojena nebyla. Bylo prostě jasné, že Nolan se jen tak ke svým citům nepřizná. Vše sklouzlo zase do starých kolejí a Flaidé už byla zoufalá. Rozhodla se tedy k drastickému kroku, který ovšem nekonzultovala ani se Sophií.

„Jistě..." zabručel jen do papírů na stole. Všichni se právě nacházeli v obýváku Tristanova domu a Nolan s Tristanem právě něco nad stolem řešili.

„Jsi stále můj přítel?"

„Samozřejmě..." vydechl ale vůbec nezvedl hlavu od listin. Ani Tristan. Flaidé nasupeně semkla rty. Evidentně ji vůbec nevnímal. Ani jeden.

„To jsem ráda..." pokračovala, aniž by tušila, zda ji vnímá. Ale byla si jista, že ano, „Už jsem měla strach, že se na mě zlobíš. I když nevidím důvod, víš?" na moment se odmlčela a žádný ohlas, „Chtěla jsem tě totiž jen požádat o radu. Jako přítele..."

„Hmm...," Zabručel a konečně zvedl hlavu. Přehlédl ji pohledem a sáhl po flašce whisky na stole, aby si nalil.

„Takže..., opravdu je vše v pořádku, Nolane?" zamrkala na něj a vykouzlila svůj nemilejší úsměv.

„Samozřejmě, že ano, poklade. Proč by nebylo. Jsi stále moje nejmilejší vězeňská dozorkyně."

„To jsem ráda, upíre," opět se na něj usmála, „Tak mi tedy poradíš?"

„Velice rád. Už jednou jsem ti řekl, že na mě se můžeš kdykoliv, s čímkoliv obrátit..."

„Ach to jsem si oddechla..., já myslela, že jsi změnil názor. Ale mělo mi dojít, že ty nikdy nemluvíš do větru a vždy držíš slovo, nemám pravdu?" Snažila se být absolutně klidná, protože věděla, že Nolan slyší i její krev bublat v žilách, ale bylo to značně těžké.

„Tak mluv, poklade..." pobídl ji a přiložil si sklenku k ústům.

„Dnes mám zase rande s Norbertem..." vyhrkla, aby neztratila odvahu, „A rozhodla jsem se, že se s ním vyspím."

Nolan ve chvíli kdy to vyslovila, polkl obsah sklenky, ale vzápětí se rozkuckal. Lihovina jako kdyby mu náhle vypálila do krku díru. Polkl, pak zalapal po dechu aby se trochu uklidnil. V místnosti se rozhostilo naprosté ticho.

„Věděla jsem, že na tebe se můžu spolehnout, upíre..." zašklebila se na něj mile, „Potřebuji poradit..., a ty máš jistě hodně zkušeností..., jaký prezervativ mám pro Norberta obstarat? Nebo to je starost mužů?"

Nolan doširoka rozšířil oči a chvíli na ni zůstal zírat jako na zjevení. Stále se na ni dívaje, poslepu sáhl po láhvi na stole. Tak se mu třásli ruce, že měl strach, aby si toho nikdo nevšiml. Hlavně ne ona.

„P..., prezervativ?!" Dostal ze sebe konečně.

„Jistě..." pokrčila ledabyle rameny, „Přeci jen jsem zodpovědná a nechci hned otěhotnět..." Nolan nahlas polkl a pak si zhluboka přihnul rovnou z flašky.

„Ne..., neměla bys počkat? Ještě je brzy, nemyslíš?" Skoro mu přeskočil hlas.

„Myslíš?" zatvářila se nechápavě, „No já nevím..., cítím, že k tomu dojde, tak chci být připravená. Tedy potřebuji vědět, jakou velikost..., nebo..."

„Ve..., velikost?!" Zachraptěl, „Já nevím kurva, jak má ten zmetek velkýho ptáka!" Vydechl, téměř rudý vzteky. Tak moc se ale přitom snažil ovládat, až málem rozdrtil desku stolu, kterou právě pevně svíral mezi prsty.

„Takže myslíš, že je to jedno?" Zkusila ho znovu popíchnout.

„Jo! Jestli na tebe totiž jen sáhne, urvu mu ho i s koulema a narvu do krku!" Procedil skrz zuby a Flaidé dělala, jakože to pochopila jako žert, kterým ji jen její kamarád počastoval.

„No tak nevadí..." Mávla bezstarostně rukou, „Tak to nechám na něm, no." Poslala mu letmou pusu a rozeběhla se do svého pokoje.