Celá rodina Cambellů, se konečně přestěhovala a ten večer na Sheadbloudu bylo po několika tisíciletích, podáváno lidské jídlo. Všichni seděli v prostorném obývacím pokoji a jen Nolan se Sophií, se večeře zdrželi. Sice by lidské jídlo dokázali pozřít, ale dělali to jen v krajních případech.

Každý se ubytoval v komnatách, který Nolan nechal právě pro ně připravit, jen Flaidé se právě nacházela v cele ve sklepení.

Jen co zarachotil klíč v zámku Flaidiny cely, rychle se posadila na posteli a nasadila naštvaný a zoufalý výraz. Vzápětí do místnosti vstoupil Nolan a Flaidé se na něj zamračila, jak nejlépe uměla.

„Můžeš mi říct, upíre..., co tady dělám?!" Vyštěkla dřív, než stačil cokoliv říci.

„Předpokládám, že je to dost jasné..., jsi můj vězeň." Zašklebil se na ni, když se zastavil před postelí a založil si ruce na hrudi.

„Přeskočilo ti, upíre?! Víš přeci, že mám dneska rande s Norbertem!" Zamračila se a změna výrazu na jeho tváři ji téměř rozesmála. Ani snad netušila, že je tak dobrá herečka.

„Ještě jednou řekni jeho jméno, a zůstaneš tu zavřená tak dlouho, dokud nedostaneš rozum!"

„Norbert! Norbert..., Norbert..." Vydechla a v následující chvíli ji Nolan chytl po krkem.

„Kurva!" Vyštěkl vztekle, „Hraješ si se mnou? To by se ti mohlo vymstít, poklade!" Prskal ji do obličeje. Byl tak blízko její tváře, že cítila jeho teplý dech. Držel ji pod krkem, dýchal ji do obličeje a jeho blankytně modré oči, pomalu začínaly měnit barvu.

Zhluboka se nadechl, ale stále ji držel pevně a nepustil. Najednou měl pocit, že se přestává ovládat, a to se právě jemu nikdy nestávalo. Byl Původní a ty se umí ovládat vždy. Za každých okolností a nikdy je jejich pudy nepřemůžou. Ovšem s ní, jak se zdálo, šlo všechno tak nějak úplně obráceně.

Měl chuť se zakousnout do toho jejího bělostného hrdla a umlčet ji. Měl tak nesmírnou chuť se z ní nakrmit, že se jeho původní podstata sama vydrala na povrch, a nedokázal to ukočírovat.

Ještě stále, a to už byli dlouhé dva roky, si totiž pamatoval chuť její krve. Chutnala jako mana nebeská a jeho bílé špičáky se samovolně vysunuly.

„Kurva!" Zaklel znovu, aniž by ji pustil. Jeho dech ho už dávno zradil a měl pocit, že se začíná lehce třást. Srdce se mu rozbušilo a jeho sebeovládání, bylo to tam, „Chci se z tebe nakrmit." Vydechl upřímně, ale sám nebyl z toho zjištění nadšený.

„Tak se nakrm, upíre..." Zašeptala mu do obličeje a její srdce zabušilo do stejného rytmu, jako to jeho. Poznala, že její upír po ni touží. Ovšem stále měl tu sílu, se tomu bránit.

Ale to ona nechtěla. Nechtěla, aby odolal a když ji pustil a vyskočil na nohy, rozklepala se jako osika vzrušením.

„Kurva! Ty nevíš..., s čím si zahráváš, drahoušku..."

„Ale vím, upíre."

„Ne..., nemáš ani tušení. Jsem Původní..., a to znamená jediné..., buď všechno, nebo nic. Nic mezi tím neexistuje!" Vyštěkl a než se Flaidé stačila vzpamatovat, byla sama.

Jenže ona chápala. Moc dobře mu rozuměla a ona chtěla všechno. Všechno, co ji její upír dokáže dát. A co ona jemu.

Ale jak se zdálo, musí o něj bojovat mnohem tvrději.