A jak se zdálo, Flaidin plán zabral. I když bylo zřejmé, že Nolan nadšený nebyl a vůbec si nepředstavoval, že se bude situace vyvíjet dál tímhle směrem, ale nakonec byla obava o její zdraví a život, pro něj přeci jen silnější než jeho zdravý rozum.

Uplynuly dva dny a dvě noci od doby, co se Flaidé roznemohla. Její herecké umění pochválila dokonce i Sophie, a to byla velká pochvala.

I když jak jí správně Sophie řekla, muži jsou ve vztahu tím slabším pohlavím. Vždy. Žádný muž, který je opravdu muž s velkým M, totiž nikdy nepoužívá fyzickou sílu proti křehkému pohlaví. A jde-li tedy pak o poměr sil psychických, je na tom lépe žena. Muž má přeci jen stále nutkání ji ochraňovat. Mají to zakódováno v genech, zrovna tak jako touhu lovit.

A tak každá jen trochu chytrá žena, si dokáže svého muže omotat okolo prstu, když bude chtít.

A jak tedy správně řekla Sophie, něco takového se stalo v případě jejího bratra. Nolan Flaidé vlastně naletěl, jako malej kluk. Ale jen proto, že o ni měl opravdový strach. A také proto, že byl prostě gentleman, protože ctil soukromí a své spolubydlící neposlouchal, ani se nesnažil číst jejich myšlenky.

Flaidé tedy už po dva dny pomalu umírala v Nolanově pokoji, ale na umření byl spíše on.

Po dvě noci neusnul. Ani nezamhouřil oka, protože její přítomnost byla tak velkým pokušením, že se cítil na zhroucení. Každý její pohyb, každé její povzdechnutí nebo pochrupnutí, rozbušilo mu srdce. Stále sledoval její puls a tlukot srdce, jestli je v pořádku. Dokonce měl jisté výčitky svědomí, zda k její nemoci přispěl on tím, že ji uvěznil.

A Flaidé se snažila, jak mohla. Ovšem zdálo se, že nepomáhá nic. Třetí noc se ale rozhodla, že už se něco prostě musí stát musí. Sophie s Laurou se nabídli, že nebohou Flaidé vykoupají a převlečou.

A tak pozdě v noci, když už měla Flaidé pocit, že Nolan konečně na chvíli usnul, rozehrála svou hru.

Nolan se probral a otevřel oči. Nespal už dvě noci, ale ani nyní nedokázal pořádně zabrat. Stačilo, aby se jen Flaidé otočila, nebo zavzdychala a byl vzhůru.

Zvedl hlavu, aby se ujistil, že se zase neodkopala. Jenže onen pohled, rozbušil mu náhle srdce. Vůbec nechápal, proč ji Sophie navlékla do tak titěrné noční košile. Tu, kterou ji navlékl před třemi dny on, by ji záviděla její prababička. Však si ji taky osobně půjčil u Emmy. Byla až ke krku, s dlouhými rukávy a až po kotníky. V té se zaručeně odkopat nemohla.

Za to nyní..., ležel na boku, rukou se podpíral a zíral na její zadek. Ležela k němu totiž zády, s vystrčeným pozadím. A ten titěrný kousek látky, měla vyhrnutý snad až ke krku. Co chvíli si povzdychla a zachrula se.

„Ach..., ne..., prosím..." vydávala ze sebe mezi jednotlivými výdechy a Nolan opět zpozorněl. Vzpomněl si na to, jak mu Sophie tvrdila, že Flaidé mluví ze spaní. Sice ji nevěřil, ale jak se zdálo, bylo to pravda.

„Ach..., ano..." vydechla zas a když se pohnula tak, že na něj vystrčila svůj zadek ještě víc, jeho tělo už přestalo poslouchat jeho mozek, „Krm se..., nakrm se..., upíre..." zašeptala a Nolan ztuhl.

S doširoka rozšířenými očima, a s dechem který se mu pomalu zrychloval vzrušením z té představy, že to opravdu dělá, na ni zíral.

***