Nolan se s hlubokým výdechem položil do polštáře a zadíval se do stropu. Jeho touha už ho naprosto semlela. Jeho upíří podstata se vydrala na povrch, a i jeho penis byl připraven k akci.

S očima upřenýma ke stropu a s tlukoucím srdcem se snažil nabýt koncentrace, ale vůbec se mu to nedařilo. Měl na sebe za to takový vztek. Však si připadal jak nějaký zoufalec. Na sobě měl jen černé, pyžamové kalhoty, pod kterými se hrdě tyčil jeho penis a jeho upíří tvář se už také dávno probudila.

Jedno ale věděl jistě, byla pro něj stále větším pokušením. Od chvíle, kdy se z ní přede dvěma lety nakrmil, věděl, že je ztracen. Za svůj život už zažil mnohé a moc dobře tedy pochopil, že tato dívka patří jemu. Její chuť byla pro něj něčím, co už nikdy nemůže zažít a věděl to. Jen s ní.

 Jen její krev mu dá to, po čem tak moc touží. Co potřebuje. Ne každý upír měl to štěstí, najít svou spřízněnou duši a ochutnat ten nektar, který mu je jeho druhá polovička schopna dát. Vlastně neznal druhého takového upíra, kterému to bylo dopřáno. Snad až na Sophii, napadlo ho.

Nic to ovšem neměnilo na jeho rozhodnutí nezamilovat se. Upír přeci milovat nedokáže, tím si byl jist, protože jinak by byl už dávno otcem. Dle všeho ale byli všechno jen báchorky, nic víc.

Snažil se tedy od Flaidé dlouhé dva roky držet dál, ale stávalo se to čím dál těžší. A nyní poznal, že to bylo téměř nemožné.

Povzdechl si, když zase zasténala a zachrula se. Pak se naklonil přes ní pro peřinu, aby ji přikryl.

Sáhl právě po cípu peřiny vedle ní, když se Flaidé pohnula a otočila se na záda. Nolan ztuhl strachy, aby ji nevzbudil. Ležel nyní prakticky vedle ní a jednou rukou jako kdyby ji objímal.

„Ach upíre…“ vydechla, „Nakrm se ze mě…“ Šeptala se zavřenýma očima a Nolan poprvé v životě zaváhal, zda spí, či ne. Normálně by to poznal hned, ale nyní si nebyl jist ani tím, jak se vlastně jmenuje.

Celý ztuhl a bez hnutí se díval do její spící tváře. Byla tak blízko. Tak blizoučko, že stačilo, aby se sehnul a konečně se nakrmil. Koneckonců to tak moc potřeboval. Tak nesmírně moc, až ho to děsilo.

„Tak moc po tom toužím…,“ zašeptala ze spaní, „Aby ses ze mě krmil, upíre. Tak moc…“

Nolan zůstal zírat s tlukoucím srdcem. Měl by jistě odejít a zmizet, ale prostě to nedokázal. Vzepřel se na pažích tak, aby ji nezalehl a vdechl její vůni. Po celém těle mu naskočila touhou husí kůže, když si uvědomil, že ho nic na světě nedokáže zastavit. Kdyby chtěl.

„Upíre…, pij! Krm se!“ zasténala zas a naklonila hlavu tak, že měl tepnu na jejím krku pár centimetrů od obličeje.

Nahlas zaúpěl a uzavřel oči. Prsty zaryl do matrace, pak zprudka vydechl.

Ne, už nechtěl. Už prostě nemohl dál. Sehnul se k jejímu krku a když měl své zuby jen pár milimetrů od její kůže, pokusil se ještě o poslední pokus odolat.

„Napij se ze mě…“ byli poslední slova, která zaslechl, než se hladově zakousl do jejího[iš1]  hrdla.