„Už zase salát?" Zamračila se Flaidé na talíř, který ji předložila Berta na stůl, „Co v tom kruci je? Brokolice, ořechy, polníček a..." brblala a vidličkou se přebírala v talíři.

„Pán poručil..." pohodila Berta hlavou uraženě, když viděla Flaidin znechucený výraz.

„Tak pán poručil?!" Vzhlédla Flaidé od talíře a pohlédla do vysmátého obličeje svého upíra, „To je furt dokola, upíre! Salát, zelenina, ořechy a zrní..., už mi to leze krkem!" Zašermovala mu vidličkou před obličejem.

Bylo to už něco přes měsíc od doby, co zjistila že je těhotná a Nolan vzal její jídelníček do svých rukou. A nejen její jídelníček. Kontroloval všechno, co jí. Každý den diktoval Bertě, co má vařit. Ludvík každý den se služebnou obíhal tržiště s čerstvými potravinami a Nolan ji prakticky ani nezpustil z očí.

Musela spát alespoň osm hodin denně, a kdyby ne, byl by schopen ji přivázat k posteli. Dohlížel také na to, aby se vyvarovala těžké práce. Nesměla nic dělat, a to doslova. Musela jíst v malých porcích, ale alespoň osmkrát denně a dostatečně pít a důsledně na tom lpěl. Pomalu ji nosil i na záchod a když ji někde jen píchlo, ihned nechal přivézt doktora. Který za ten pouhý měsíc, zde byl už nejméně patnáctkrát.

„Je to zdravé, poklade. Nejdůležitější je nyní pro tebe a naše dítě, abys měla dostatek kyseliny listové a vitamínů..."

„Hmm..." zašklebila se na něj, „Chtěla bych vědět, jestli bys to jedl ty! Vždyť se to nedá žrát!" Vyštěkla a Berta zase uraženě pohodila hlavou, „Promiň, Berto, tak jsem to nemyslela..., já jen..." Znovu Nolanovi zašermovala vidličkou před nosem, „Už se mi o tom zrní i zdá!"

„Tak teď přeháníš, poklade," zašklebil se na ni, „Náhodou moc dobře vím, co se ti zdálo." Zamrkal a Flaidé zrudla až ke kořínkům vlasů. Měl pravdu, zdálo se jí, jak se milují a on se z ní krmí tak dlouho, až oba padli vysílením.

„Phe!" Vyštěkla, „Tak teď ještě budeš kontrolovat co se mi zdá?! No to se mi snad jen..."

„Nezdá..." skočil ji Nolan do řeči a cvrnknul ji do nosu, „Musím mít přehled o všem, poklade. A tvůj duševní stav je pro naše dítě také velice důležitý..." Nedořekl, protože Flaidé naštvaně vstala od stolu, zpražila svého upíra rozzuřeným pohledem a odkráčela po schodech nahoru.

Adi o dvě hodiny později, si k ní Nolan vysprchovaný a jako vždy nahý, lehal do postele. Lehnul si na bok, s jednou rukou pod hlavou.

Potlačil úsměv, když zjistil, že zase dělá že spí a začal ji prstem hladit po tváři a krku. Jen semkla rty pevněji, ale oči neotevřela. Tedy přitvrdil a přes látku noční košile, přejížděl prstem až dolů, k jejím bradavkám.

Pak se přitiskl blíž a pohladil její rostoucí bříško. A když se jeho poklad stále tvrdohlavě vzpíral jeho laskání, políbil ji na pupík. Pak vyhrnul její košilku a políbil ji znovu.

„Tvoje maminka je na tvého otce naštvaná, Bastiane..." zašeptal do její kůže na břiše, „Ona ale neví, že ty potřebuješ být silný. Budeš nejsilnější ze všech."

„Bastiane?" Nevydržela to Flaidé a vzhlédla k němu, „Ty jsi mu dal i jméno?"

„Jistě!" zašeptal hrdě, aniž by zvedl hlavu, „Bude to Bastien. A bude nejsilnějším upírem na planetě. Po mě..., samozřejmě."

„Hmm..., nejsi trochu domýšlivý?" Zašklebila se na něj, „Přeci i Sophie je Původní a porodila..."

„To je ale něco jiného. Síla a moc se předává z otce na syna. Ona má dceru, poklade. A i kdyby měla syna, nikdy nebude mít takovou moc, jako Bastien." Flaidé si povzdechla, potlačila úsměv a praštila hlavou do polštáře.

„Řekni svému otci, Bastiane..., že dnes žádné krmení nebude..." Vydechla, aby ho pozlobila. Cítila, jak ztuhl, ale na malou chvíli. Za pár sekund ucítila jeho dech na svém břiše a jeho ruce pod svými boky.

„Řekni své matce, Bastiane..." zašeptal a lehce ji svýma rukama nadzdvihl pánev, „Že bych jí rád pěkně vylízal..., samozřejmě..., když bude chtít. A když mi pak dovolí..." Poslední slova už zašeptal mezi její nohy a Flaidé je automaticky roztáhla ještě více, aby měl lepší přístup.

„Můj bože!" vykřikla Flaidé vzrušeně, „Řekni..., řekni..., svýmu umanutýmu otci, že když..., když to udělá pořádně..." zavzdychala šílená vzrušením. Nolan se totiž uvelebil mezi jejíma nohama a líbal ji tam tak, jak to jistě umí jen on.

„Jedině pořádně, poklade..." usmál se přidušeně do jejího pohlaví, „Jinak bych ti to ani nikdy nedělal."