„Takže se budeš ženit, kamaráde?" Vykulil oči Fallon. Zalapal po dechu a pak se opřel do opěradla své židle. Před sebou měl číši s krví, a seděli všichni právě u večeře.

„Ano, příteli. Flaidé bude už v šestém měsíci a já nechci čekat. Můj syn se nenarodí jako parchant, ale jako milované a chtěné dítě do jeho rodiny."

„Parchant..., hmm..., máš pravdu, kamaráde..." Odvětil Fallon, a tentokrát i Nolan měl ze svého přítele jakýsi zvláštní pocit.

Nolan, jako Původní, měl nesmírnou moc. Dokázal věci, které nedokázal ani žádný obyčejný upír. Ať už se třeba jednalo o to, že se dokázal přeměňovat v netopýra, havrana, nebo třeba vlka.

Dokázal se ale také vloudit do snu spícího člověka i upíra, a dokonce mu vložit do hlavy sen. Dokázal se i vloupat do hlavy kohokoliv a přečíst si ho jako knihu. Nic, pro něj nezůstalo skryto. I jeho sluch a zrak, byl silnější než obyčejných upírů. I jeho nesmírná síla. Byl zkrátka jedinečný, protože Sophie takové schopnosti neměla. Ona jako Původní, se vyrovnala schopnostem obyčejných upírů.

Moc Původních, se totiž předávala pouze a jenom, z otce na syna. Tudíž Nolan, byl posledním svého druhu. Kromě Fallona, samozřejmě. A nyní se čekalo, že stejné schopnosti předá i svému synovy, Bastienovi.

A právě proto, Nolan nikdy nepochyboval o tom, že Fallon Původním není. Nedokázal se totiž do jeho myšlenek vloupat, jako do každého jiného.

Jen právě nyní, pocítil z Fallona nějaké emoce, které přeci jen vypluli na povrch. Proto Nolan zpozorněl, to by se Původnímu stát nemělo.

„Kdy tedy bude svatba?" Zeptal se Fallon po chvíli a přiložil k ústům svou sklenici.

„Za pár dní..., bude to jen obřad a bude se konat zde, na Sheadbloudu. A byl bych rád, kdybys mi šel za svědka, příteli."

„Bude mi ctí..." odvětil Fallon a položil sklenici na stůl.

Jeho srdce, které se ale roztlouklo jako na poplach, nemohlo Nolanovi ujít. Opřel se do opěradla své židle a tak, aby Fallon neměl podezření, se ponořil do jeho mysli. Všude byla ale tma. Nic nespatřil, tak, jak by to mělo být u Původního.

Ještě nějakou dobu se přehraboval v jeho hlavě, ale nic nezahlédl. Napadlo ho tedy, že snad už začíná být paranoidní, vzhledem k tomu, že bude otcem. Možná má jen o svého syna takový strach, že hledá něco tam, kde nic není.

„Nikdy dříve tě nenapadlo, že by ses stal otcem? " Řekl náhle Fallon.

„Nikdy jsem asi nepotkal tu pravou..." odpověděl Nolan zamyšleně, „Samozřejmě, že jsem si to přál, i když jsem si namlouval, že to tak není. Ukaž mi muže, který by si nepřál dědice. Ale mám pocit, že ty na tom jsi stejně, kamaráde, nemám pravdu?" Povytáhl Nolan obočí a znovu se zabořil do jeho mysli. A to, co tam nyní viděl, mu vyrazilo dech.

Znal Fallona už šest set let, ale nikdy si na něm nevšiml ničeho, proč by si mohl myslet, že je něčím jiným, než za co ho pokládal. Byl naprosto přesvědčen o tom, že je opravdu Původní, jak mu řekl. Poslední z rodu Zallivarů. Byl tož jediný, který se vyrovnal jeho schopnostem.

Nyní ale zahlédl Fallonovu vzpomínku. Už to bylo zvláštní, však to by se stát nemělo, ale ještě zvláštnější bylo, co viděl.

Fallon se v té vzpomínce díval sám na sebe do zrcadla. Už to by ovšem nebylo nic neobvyklého, kdyby nespatřil něco, čeho si u něj nikdy nevšiml. Něco..., co před ním zřejmě skrýval už šest set let. Jeho blankytně modré, až zářící oči, stejné, jako měl on.

***

Parchant- dříve se tak označovali levobočci. Děti narozené mimo manželství a takové děti měli omezená práva, na rozdíl od dětí narozeném do lože manželského. Dnes už to samozřejmě neplatí.