Nolan nechtěl se svatbou dlouho otálet. Čekal jen na to, až přijede na Sheadbloud kněz, kterému jedinému věřil. Onen kněz se totiž stal upírem už před mnoha staletími. Když tehdy Normani vypálili a vyplenily jeho kostel, neušetřili ani jeho. Nolan ho pak našel umírajícího a zuboženého, a proměnil ho. Toužil bohu totiž sloužit do skonání věků, tak s vděčností od Původního přijal věčný život.

Svatba posledního Původního na planetě, byl jen malý obřad, který se odehrál na jeho hradě. Nic víc, ani nebylo potřeba. Žádné honosné hostiny ani bujaré oslavy nebyli nutné. Nejdůležitější a jediná věc o kterou šlo bylo, stanout ve svazku manželském.

Flaidé ale měla ty nejkrásnější šaty, které kdy viděla. Když se spatřila v zrcadle, připadala si jako nějaká princezna ze středověku. Gotický střih šatů, také lichotil její postavě, které nyní vévodilo její zvětšující se bříško. V dlouhých vlasech měla vpletené živé květy a v rukou držela velikou kytici lučních květů.

Když se pak objevila ve dveřích kaple, která také byla součástí Sheadbloudu, rozbušilo se Nolanovi srdce jako na poplach. Jeho budoucí žena, mu úplně vzala dech. Byla prostě nádherná. Přeci jen prožil tolik času v dobách minulých, že právě onen šat, ho na Flaidé zcela uchvátil. Kráčela pomalu k němu, a její už docela objemné bříško, přišlo mu překrásné.

„Ty jsi opravdu zamilován, příteli. Nemám pravdu?" Zašeptal Fallon, který stál před portálem, vedle Nolana, coby jeho svědek.

„Jistě..., jinak bych se neženil..." Vydechl Nolan, aniž by ze své budoucí ženy spustil zrak.

„No samozřejmě..., jinak by přeci nebyla ani Flaidé těhotná..." odvětil Fallon, „A řekni..., za svůj dlouhý život, nebyla nikdy žena, kterou bys miloval? Flaidé je opravdu první?"

„Byla..." zasmál se Nolan, „Jistě, že ano, je mi přes pět tisíc let. Jenže jak se zdá, zřejmě jsem si tu lásku jen namlouval. Jmenovala se Aurora a já věřil, že ji bláznivě miluji, ale asi ne. Jinak by přeci už tehdy, jsem zplodil dědice."

„Aurora..., hmm..." vydechl Fallon, a kdyby nebyl Nolan tak uchvácen onou chvílí, musel by vycítit cosi co jeho přítel skrývá, „A kde je teď?"

„Je to přes šest set let, Fallone. Už jsem dávno zapomněl i na to, jak vlastně vypadala. Flaidé je ta, kterou bezmezně miluji. Aurora tehdy zmizela, a i když jsem ji hledal ještě několik let..., nikdy jsem ji nenašel. Předpokládám tedy, že zemřela. Je to pro mne uzavřená kapitola."

„Ty jsi ji hledal?" Vydechl Fallon s údivem, ale Nolan už neměl čas nad jeho jednáním se pozastavit. Flaidé právě došla až k němu, a on ji galantně podal ruku.

Postavili se vedle sebe před otce Sebastiana a kněz začal předříkávat modlitbu. Pak přednesla Flaidé svůj svatební slib, a když začal předříkávat svůj slib Nolan, měl v očích slzy. Jeho bledě modré, zářící oči se zamilovaně dívali na ženu, která nosila pod srdcem jeho dítě.

„Můj poklade..., od prvního okamžiku, kdy jsem tě spatřil, věděl jsem, že jsi ta, se kterou chci prožít celý svůj život. Tvé oči září jako hvězdy na nočním nebi, a každý tvůj úsměv mi naplňuje srdce radostí. Jsi moje inspirace, můj svět, moje vše. Dnes, před Bohem a těmito svědky, ti slibuji svou věrnost a nekonečnou lásku. Slibuji, že ti budu stát po boku v dobách dobrých i zlých, ve zdraví i nemoci, a že tě budu milovat celou svou duší. Tvá přítomnost mě činí lepším člověkem a tvá láska je dar, kterého si cením nade vše. Přijmi tento prsten jako symbol mého slibu, že budu tvým oddaným manželem. Společně budeme čelit všem životním výzvám a radovat se z každého šťastného okamžiku. Tvá láska je pro mě kotvou v bouři, světlem v temnotě, a já tě budu ctít a milovat po všechny dny svého života." Odříkal Nolan se slzami v očích. Nasadil Flaidé prsten, a když jim kněz svázal ruce, políbil konečně svou právoplatnou ženu.

Náhle se kaplí rozezněl pichlavý ženský smích a hlasité tleskání. Uličkou kráčela žena, která neměla obdoby. Oblečena byla v nejmódnější, nejdražší a sexy šat, který obepínal její dokonalé tělo. Měla dokonalý účes, dokonalý a hodně výrazný make-up, boty na jehlových podpatcích a ladně, a vědoma si své krásy kráčela vpřed.

„Tak Původní se nám oženil? A že jsi mě ani nepozval na svatbu, miláčku?" Hodila na Nolana svůdný a pichlavý pohled.

„Auroro?!" Vydechl Nolan a překvapeně zalapal po dechu.