Flaidé s tlukoucím srdcem očekávala svého manžela v jejich posteli. Kdyby nebylo toho výpadku jeho paměti, nikdo by neřekl, že ještě před pár dny měl Nolan na mále, protože sporýš byl přeci jen pro Původní jako jed.

Pravda ale byla, že se k této skutečnosti postavil tak, jak to uměl jen on. Vůbec nic si z toho nedělal, a zcela v klidu přijal fakt, že má ženu, se kterou čeká syna, a že dokonce za necelý měsíc porodí. Nebyl by to on, aby to nevzal s humorem sobě vlastním.

Každý druhý, když by mu onu skutečnost sdělili, by se zhrozil, nebo se tomu nějak bránil uvěřit. Ne ale Nolan. Onu novinu mu sdělili právě dnes nad ránem, když se všichni sešli v obývacím pokoji.

Nolan sice chvíli zůstal stát, jako když ho opaří a zíral na ni, jako kdyby přemýšlel, jestli se mu jen nezdá, ale rychle se vzpamatoval. Pár sekund na to, se rozzářil jako sluníčko, mrkl na ni a pokynul k jejímu velikému břichu.

„Kruci! To jsem nevěděl, že jsem takovej borec!" usmál se na Flaidé a přistoupil k ní. Vzal její dlaň do své a pak se k ní sklonil, aby ji na ni políbil, „Je mi ctí, že poznávám svou ženu," zašklebil se na ni, „To je opravdu moje práce?" pohladil pak její obrovské břicho, které se pod jeho dotykem dalo do pohybu.

„Jistě, upíre..." zamrkala na něj, ale srdce ji tlouklo jako na poplach, „Musím říct, že ses hodně snažil, a dokonce jsi mu dal už i jméno..., Bastien."

„Vážně?" vykulil Nolan oči a znovu pohlédl na její bříško. Pak ho téměř s posvátnou úctou pohladil, „Je mi líto, že si tu dřinu nepamatuji, ale předpokládám, že budu mít ještě příležitost, si ji připomenout." Zamrkal na ni a Flaidé zrudla až ke konečkům vlasů.

„To předpokládáš správně, upíre..." mrkla na něj z pod svých řas, „Máš co dohánět..., dva měsíce jsem strádala. Nebyl kdo by mě zahřál, kdo políbil a pomiloval..." Vydechla statečně, sic s barvou téměř nachovou. Sice tohle byli jejich tradiční rozhovory a pošťuchování, ale vzhledem k tomu, že si ji vůbec nepamatoval, pociťovala jakýsi stud.

„Ach..., tak..." zamrkal, a bylo vidět, že ho její slova překvapila a potěšila zároveň, „Tedy to hned večer napravím..., poklade. Ještě dnes se totiž vrátím do tvého lože, ženo má." Povytáhl šibalsky obočí a pak se nahlas rozesmál, když se Flaidino břicho pod jeho rukou roztančilo.

Když Flaidé uslyšela šramot u dveří a pak kliku, zavřela oči a předstírala spánek. Ležela na posteli, s rukama položenýma na své břiše, ale jak se zdálo, Bastien byl jiného názoru než ona. On tedy nespal určitě. Břicho se jí pod rukama vlnilo tak, že pochybovala o tom, že by ji Nolan mohl sežrat to, že spí.

A taky asi ne. Ucítila, jak se postel pod jeho vahou prohnula a pak uslyšela jeho smích.

Díval se totiž na tančící břicho své ženy, která vehementně předstírala spánek, ale bylo mu jasné, že to jen hraje. I kdyby to nepoznal, jako že ano, pochyboval o tom, že by jí jeho syn neprobudil.

„Tak mám pocit, že můj syn se na mě těší víc než jeho matka." Zasmál se nahlas a pohladil hrbol, který se právě utvořil v místě jejího pupíku.