Alvar na moment zavřel oči a zhluboka se nadýchl. Na jednu stranu, mu srdce poskočilo radostí, ale na druhou stranu, si moc dobře uvědomoval, co se tady děje.

 „Je to jen pouto." Zašeptal, aniž by se otočil ode dveří. 

Moc dobře věděl, co se v Lilianě odehrává. Pouto označení, ji k němu přitahovalo. Toužila po něm, kdykoliv jí byl na blízku. Ale to bylo tak všechno.

 Necítil z jejího nitra nic, co by tak rád tušil v jejím srdci. Lásku. 

Posledních několik dní, měl sice pocit, že její nenávist pomalu vymizela. Necítil už ani takový vzdor a odpor z její strany, ale stále ještě si byl jist, že lásku k němu, v sobě evidentně popírá.

 „To pouto, tě ke mně přitahuje. Proto po tom toužíš, Liliano." Pokračoval šeptem a ještě než vzal za kliku, se na ni otočil.

 „Nechci jen tvé tělo. Chci i tvoje srdce." Vydechl a zmizel za dveřmi dříve, než by si to rozmyslel.

 Seběhl několik schodů a vešel do obývacího pokoje.

 Všichni do jednoho, si změřily svého alfu pohledem. Samozřejmě všechno slyšeli a věděli, co cítí, ale nikdo se neodvážil říci, jediného slova.

 Alvar si nalil sklenici whisky a zamyšleně se posadil před krb. Vypadalo to, že si snad ani nevšiml, že tu není sám.

 Chvíli se jen tak díval do plamenů v krbu a pak vytáhl z kapsy telefon.

 „Tereso, zařiďte na tento víkend rezervaci do Black Downu a potvrďte moji schůzku. Ano, pojedeme všichni. Na jak dlouho bude třeba."

Na několik dlouhých sekund se odmlčel a kopl do sebe obsah další skleničky. 

„Rosalie, připrav prosím Lilianu na to, že bude nucena trávit několik dní v mé přítomnosti. Ne, neberu jako odpověď." 

„Vážně pojedeme do Black Downu?" Vypískla Rosalia konečně. Oči jí zablýskaly radostí.

 „Uvědom Rebeku s Ludovítem, na náš příjezd, Rosalie." Přikývl Alvar a po tváři mu přelétl úsměv. Rosalia to tam milovala. A vlastně oni všichni. 

 Black Down byl malý, hornatý ostrov nedaleko pobřeží, porostlý lesem, s písečnými plážemi a průzračnou vodou. A patřil mu. Jako všechno, co se na něm nalézalo.

 Ve vnitru ostrova, se nacházela malá vesnice s několika dřevěnými domky, kulatého tvaru. I její obyvatelé, tam žily v klidu a míru, díky jeho dobrosrdečnosti. 

Ještě před tím, než ostrov koupil, bojovali usedlíci s mocichtivými vetřelci, toužící vystěhovat jeho obyvatele a zabrat tento ráj, do svých rukou. Dlouhá léta, čelily jejich nájezdům a bály se o svůj domov. Teprve jeho příchod, je osvobodil a dal jim novou naději. 

Alvar ostrov koupil a každému, kdo se odvážil jen přiblížit k jeho plážím, náležitě vytrestal. Svou sílu a moc, dokázal využít tak, že se již dlouhá léta, nikdo neodvážil jejich klid narušit.

 „Řekni Rebece, že potřebuji pomoci. Obeznam ji s celou situací a řekni jí, že jsem ochoten přistoupit na cokoliv."