„Co to říkáš, Alvare. Nemůžeš přistoupit na takové podmínky. Ne teď! Za nedlouho bude zatmění měsíce, a víš, co to znamená?" Rosalie se vyděšeně podívala na svého bratra. 

Vůbec se jí to nelíbilo. Zatmění měsíce, v úplňku slunovratu, byla veliká a velmi uctívaná událost. Slavnost, která se k této jedinečné události pojila, byla posvátná. Byla to slavnost lásky a spojení. Byla to oslava vztahů. Kontaktů. Svazků. Manželství a pout.

 V tento jedinečný den, který nastane jen jednou, za celé století, se všichni muži dostávají do stavu naprostého spříznění duší, se svou družkou. Jejich libido, je úplně na vrcholu pomyslného vrcholu vzrušení a chtíče. Doba říje, je proti tomu slabý odvar. Čajíček. Takže pakliže, pro vlka doba říje znamená velkou a neovladatelnou vzrušivost, pak tento den, bude na něj sto krát silněji působit.

 „Tak něco kruci řekni, Alvare!" zamračila se, „Rebeco. Iane. Ludovíte..." otočila se na okolo sedící.

Všichni zahloubaně seděli okolo ohně, a vypadalo to, že ji snad ani nevnímají. 

„Nemám jinou možnost, Rosalie," zašeptal Alvar najednou, „Liliana chce, abych ji dokázal, že ji miluji."

 „Phe! Miluješ? Trápí tě schválně? Uvědomuje si vůbec, čemu tě vystavuje?" zavrčela Rosalie naštvaně. 

„Rosalie, má pravdu, Alvare," pronesl do ticha Ian zamyšleně, aniž by vzhlédl od plamenů, „je to nebezpečné. Nevybrala si zrovna nejpříhodnější čas na tu zkoušku. Mimochodem..., myslím si, že je zcela zbytečná a malicherná. Nemůžeš na to přistoupit. Přeci víš sám, co tě čeká." 

 „No jasně! Nemůžeš sakra držet celibát, zrovna na den slavnosti měsíce. Když už se ani nevyspím, rád bych si alespoň se svou ženou užil trochu nezřízeného sexu, ale bojím se, že díky tvému rozpoložení, to jaksi nebude možné, Alfo." Zašklebil se Tor. Ale z jeho tónu hlasu, všichni poznali obavy a strach o svého Alfu. 

„Přistoupil jsem, na její podmínky a nehodlám a nemůžu to nyní odvolat. Miluji ji. Chci ji dokázat..., musím ji dokázat..., že jsem ji hoden." Zašeptal Alvar a zoufale si prohrábl rukou vlasy. 

Moc dobře věděl, co ho čeká. Liliana svolila a přijmula fakt, že spolu budou sdílet jeden dům a jednu postel. Ovšem pod podmínkou, že se jí následující měsíc ani nedotkne. Že vedle ní dokáže ležet a sdílet lože, bez jediného polibku. Celí měsíc celibátu. A všichni věděli, že to bez jeho trýznivé bolesti, nebude možné. A o to mučivější a bolestivější, umocněné slavností měsíce. 

„No fajn, Alfo! A to ji to chceš dokázat zrovna tímhle způsobem? Nebylo by lepší, kdybys ji sakra, pořádně ošukal, a byl by klid? Kdybys ji ukázal, kdo je tady Alfa samec? Jsi Alfa ne? Tak se musí sakra smířit i s tím, že zrovna nejsi panic," Tor se na několik vteřin odmlčel a mrkl na Alvara, „nebo si snad ani nikdy nebyl, brácho."