„No páni," smála se Ciara nadšením, „to bylo skvělé. Nevěděla jsem, že máte koně." Vrátili se zrovna s Narou z vyjížďky. Ciara sice na koni seděla poprvé v životě, ale naučila se to tak lehce, jako kdyby se v sedle snad narodila. 

Uběhli další tři dny od toho incidentu pozdě v noci, a ona si to s Narou užívala. Raven opět odjel za obchodem, tak ho celé tři dny nespatřila, ale Nařina přítomnost, zdála se jí dostačující. Rozuměli si spolu. Smáli se a prokecaly spolu dlouhé hodiny. Vlastně byla ráda, že zde našla tak dobrou přítelkyni. Procházeli rozlehlé stáje a stodoly, když Ciara s údivem spráskla ruce. 

„No to je nádhera. Vážně to tu máte jako v muzeu. Tolik nádherných kočárů. To je někdo sbírá?" Nara se se zalíbením podívala na drožky, z různých dob jejich existence. Od dvouspřežních, až k šestispřežním, a různě zdobených. 

„No..., dalo by se to tak říct." Vydechla se slzou v oku. Kočáry prostě milovala. Na auta, si nemohla zvyknout. A to ještě nebyla Ciara ve stodole, kde byla sbírka jejich aut, od prvovýroby, až po nejluxusnější limuzínu. 

„Jela jsi někdy v nějakém?" 

„Snad milionkrát. Tenhle je můj." Zašeptala zasněně Nara. Úplně se zapomněla kontrolovat.

 Hlavou ji proběhla vzpomínka, stará skoro tři sta let. Tehdy jezdívala oním kočárem za svým snoubencem, Ditorem Desmondem. Tak dlouho už ho neviděla, a tak moc se jí stýskalo. Jenže i když byl jejím snoubencem, nemohl být pro ni ničím víc. Prostě to nešlo. Alespoň do té doby, než se Kníže ožení.

 K té naději vzhlíželo mnoho zamilovaných, několik set let. Ale nyní, vyskytla se naděje a všichni si ji s nadějí hýčkali. I ona s Ditorem. 

Je pravda, dnešní doba skýtala jisté vymoženosti, jako telefon, se kterým s ním mohla být v kontaktu hned a častěji, než tomu bývalo dříve, v podobě dopisů, ale stejně ji ona stará doba přišla romantičtější. 

„Myslím to obrazně." Zamrkala Nara, když si všimla Ciařina pohledu. Povzdechla si. Bylo asi na čase, aby Ciara zjistila, co jsou zač. Jinak se přeci nehnou z místa. 

Pravda, bylo to riskantní, ale neměli na vybranou. Jednou k tomu muselo dojít. Teprve pak, se snad Raven s Ciarou hnou o kousek dál.

 „Co kdybychom si dnes pustili nějaký pěkný romantický film?" Otočila se na Ciaru. Napadlo ji, že alespoň zjistí, jak se na ně dívá, když je vidí v televizi, a ví, že nejsou skuteční. 

„Uděláme si pyžamový večírek. Popcorn a romantika?" 

„Ano!" zatleskala nadšeně, „Co navrhuješ? Já miluju pohádky. Vždy tam vše dobře dopadne. Nebo romantické filmy typu Stmívání, nebo Pád."

 „Takže romantika o upírech?" Povytáhla Nara obočí, „Tu miluju. Vždy toužím po tom, aby to dobře dopadlo a ona pochopila, že on nemá na výběr. Že už je prostě takový, a milovala ho i přes to, čím je."

 „Páni. Já taky!" zavýskala Ciara nadšeně, „S holkama jsme tyto filmy hltali a já byla zamilovaná do Daemona."

 „Takže máš ráda zlobivý kluky?"

 „No jasně. Stefan byl suchar!" Zasmála se Ciara a Nara vycítila příležitost.