„Už tě někdo políbil, drahoušku?" Zašeptal tak blízko její tváře, že cítila jeho horký dech.

 „Ne, ještě ne." Zašeptala v odpověď a najednou měla pocit, že se jí nedostává dostatek vzduchu do plic. Po jeho tváři přelétl spokojený úsměv a pak se zhluboka nadechl a vdechl její vůni. Byla uvězněna mezi jeho pažemi, zhluboka oddychovala a najednou se jí zdálo, že má nohy jako z vosku. 

„Čekal jsem to."

 „Co? Že..., že jsem ještě panna?" Vydechla jako omámená, a nevěděla ani proč to řekla. 

„Ano," usmál se, „a doufal jsem v to. Ani nevíš, co to pro mě znamená." Polkla. Nerozuměla mu, ale z jeho slov, se jí rozbušilo srdce jako na poplach. 

Jeho rty teď byli pár centimetrů od jejích a díval se jí zpříma do očí. Oba nahlas oddychovali, a Ciara by přísahala, že se jí mezi nohama, rozlilo nějaké příjemné horko. Automaticky zaklonila hlavu, zavřela oči a nabídla mu své rty. Najednou měla pocit, že si její tělo dělá, co chce. Toužila po tom polibku tak, že se vzrušením roztřásla.

 Pak je ucítila. Horké, vlhké a tak omamné, až nahlas vzdychla do jeho úst. Zřejmě ho její reakce potěšila, protože spokojeně zabručel mezi její rty a polibek prohloubil.

 „Pusť mě dovnitř." Zašeptal, a když pootevřela rty, vnikl jazykem dovnitř tak rychle, až znovu zasténala. 

Nikdy nic takového nezažila, a byla tak omámená oním okamžikem, že okolní svět pro ni přestal existovat. Bojoval s jejím jazykem jak zběsilý a drtil její rty zkušeně a tak naléhavě, až se mu celá poddala. Po chvíli se malinko odtáhl a cítila, jak ztuhl.

 „Neotvírej oči." vydechl ji do úst. Stále ji svíral mezi svými pažemi a dýchal tak zhluboka, jakoby nemohl popadnout dech. „Máš ze mě strach, drahoušku?" Dostal ze sebe mezi prudkými výdechy, a Ciara jen zatřásla hlavou k odporu. Oči měla stále zavřené, a hlavu opřenou o stěnu, protože by ji snad ani neunesla. „To je dobře," zamumlal u jejího ucha, „to je moc dobře. Neublížím ti." 

„Já vím." Špitla, i když nechápala, proč to říká. Ani ve snu by ji přeci nenapadlo, že by ji zrovna on, chtěl ublížit. Byla přesvědčena, že to byl jistě ten nejkrásnější polibek na světě. Přeci to co cítila, nedalo se přirovnat k ničemu, co znala.

 Pak ucítila jeho horký jazyk na svém uchu. Na ušním lalůčku a putoval níž, až do ohbí jejího krku. Vzdychla, když zakmital špičkou jazyka a automaticky naklonila hlavu na stranu. 

„Můj bože," uslyšela jeho zasténání. Se rty přitisknutými k její šíji, se pevně vzpíral na pažích, a celý se třásl, „ani nevíš, jak moc po tobě toužím."

 Jeho zuby se už dávno vysunuly, a on se ze všech sil snažil ovládnout. S veškerým svým sebezapřením, zarýval nehty do omítky a zprudka oddychoval. Tak moc ji chtěl. Tak moc, že to bylo téměř bolestivé.

 Sám se ale divil tomu, že se na ni ihned nevrhl a nezakousl se do jejího bělostného hrdla. Nechtěl ale, aby s hrůzou utekla. Zjistil, že si nepřeje, aby odešla. A přál si, aby se mu oddala dobrovolně.