Vzepřel se na pažích, když ji zalehl svým tělem, a Ciara se zadívala do jeho obličeje. Byl možná děsivý, však pouhá představa kým byl, by ji měla nahánět strach. Byl upír, Kníže temnot. Nesmrtelný a evidentně toužil po její krvi. Toužil po tom, se z ní krmit, ale ač by jí to mělo odpuzovat, vzrušovalo ji to.

 Vzrušoval ji on. Jeho bezchybné, jako z mramoru vytesané tělo, na kterém nebyl snad ani gram tuku navíc. A když před ní stanul nahý, vypadal jako bůh sexu a hříchu současně. Byl dokonalý. A když se jeho krásná tvář změnila v jeho pravou podobu, nedokázala v něm vidět nic víc, než muže, po kterém toužila. Neděsil ji. Neodpuzoval, a necítila strach, ale něco zcela jiného. Bezbřehou a neutuchající touhu. 

Jemně ji políbil na ústa. Tak, jakoby měl strach, že ji svými ostrými zuby, rozdrásá rty. 

„Ravene..." zašeptala do jeho rtů a přitáhla si jeho hlavu k sobě, „udělej to. Vezmi si mě. Vezmi si vše, co chceš." Zasténala, a ani na okamžik nezapochybovala o svém rozhodnutí. 

Jeho oči zaplály rudou barvou, a pak se přestal zcela ovládat. Drtil její rty svými a rukama hladově kroužil po jejím těle. Líbal její krk, ňadra, paže, její břicho a nohy, a když už měl pocit, že svou touhu nedokáže déle ukočírovat, navedl svůj penis k jejímu lůnu.

 „Možná to malinko zabolí, drahoušku." Vydechl, když jeho penis zajel do jejího těla. Zatím ale jen špička jeho žaludu, schovala se v jejím lůnu. Zhluboka se nadechl a přejel jazykem po tepně na jejím krku. Pak se svými zuby zahryzl, a ve stejnou chvíli přirazil.

 Ciara vykřikla, ale přitáhla si ho ještě blíž. Pak se začal pohybovat, a najednou měl pocit, že okolní svět, přestal zcela existovat. Divoce přirážel a krmil se.

 Bral si její tělo, její krev. Bral si vše, co mu mohla dát. Sál u její tepny, po obou stranách jejího krku. Sál z tepny na paži a na předloktí. Všude, kde pod její kůží divoce pulsovala krev, zabořili se i jeho zuby. 

A pokaždé, když pod ním Ciara rozechvěle zasténala a přitáhla si ho k sobě, jakoby se vzrušením tříštil na milión kousků. 

Ještě nikdy se mu nestalo, aby nějakou ženu vzrušovalo jeho krmení. Vždy cítil strach a odpor, ale nyní to bylo něco jiného. Poznal, že po něm opravdu touží. Že ho chce, a že ji vzrušuje, jeho pravá podstata.

 Musel si přiznat, že něco takového, zažíval poprvé. Miloval se již s tisíce a tisíce ženami. A krmil z ještě více, ale tento pocit, byl zcela nový. Jedinečný a nádherný.

 Nikdy se nesnažil krotit, však byl Kníže temnot, a když ženu zahubil, vzal si jinou. Když ji zadávil a vysál do poslední kapičky, nahradil ji desítkami dalších. 

Bavil se jejich strachem. Miloval hrůzu a děs v jejich očích. Vzrušovala ho panika, která je posedla pokaždé, když zřeli jeho pravou tvář. Zděšení v jejich očích, a jejich zoufalý křik o pomoc, přímo zbožňoval. A když se dali na úprk, tehdy teprve se cítil uspokojený. Když si s nimi mohl hrát jako kočka s myší a poslouchat jejich zběsile strachy tlukoucí srdce. A i když by je dohnal hned, nechal je před ním prchat, dokud nepodlehli naprostému zoufalství a beznaději. 

Teprve pak si vzal to, co jemu, Knížeti temnot, nejstaršímu upírovy na světě, náleží. Jejich život.