Na druhý den brzy ráno, když byla ještě tma, vběhl Alex do obývacího pokoje. Raven seděl zamyšleně se skleničkou whisky v ruce před krbem a díval se do plamenů. Nara seděla pod vysokou lampou a něco četla a Urak s Rastenem se ještě nevrátili z Afroditiny Svatyně.

„Jé, tatínku. Ty už jsi taky vzhůru? A ty taky teto Naro?" Zapištěl Alex a vřítil se do pokoje jako velká voda. Vlasy měl rozčepýřené a byl stále ještě v pyžamu a bos.

„Upíři toho moc nenaspí, synku. Ty jsi ovšem ještě malý a měl bys být ještě v posteli." Naoko se zamračil Raven na svého syna, který se mu vyškrábal na klín, „Měl jsi jít ještě na chvilku si lehnout k mamince."

„To nemůžu..., maminka si napouštěla vanu a říkala..." mudroval Alex, ale neustále se u toho šil, „Že prej musí pořádně připravit tvojí snídani, tatínku." Raven překvapeně povytáhl obočí a tázavě se na svého syna podíval. Zdálo se mu, že jistě zase něco popletl.

„Že musí připravit mojí snídani? To jsi se asi splet, chlapče..., moje snídaně..."

„Nespletl, tatínku. Maminka ji byla zkontrolovat. Já ji viděl..."

„Co jsi viděl, synku?" Potlačil Raven úsměv. Alexova fantazie totiž jak už dávno zjistil, nebrala mezí.

„No maminku, přeci..." pokrčil na svého otce nos, jak to, že tak jednoduchou věc nechápe, „Byla zkontrolovat tvou snídani, ale asi byla nějaká zkažená, protože teta Zephyr..." náhle se odmlčel, když ho zaujala činnost jeho tety Nary, „Jé..., teto Naro, ty čteš pohádky? Přečeš mi..."

„Ty jsi viděl tetu Zephyr?" zatvářil se Raven pochybovačně a obrátil svého syna na svém klíně čelem k sobě, aby znovu upoutal jeho pozornost. Věděl, že Zephyr Zoya po svatební hostině odjela zpátky do Afroditiny Svatyně a jeho obětinu pak přivezla nad ránem, za doprovodu jeho bratrů, které návštěva nevěstince tak nabudila, že se ihned vrátili zpět.

„Jo viděl, ale oni neviděli mě," hrdě vystrčil bradu vpřed a zadíval se otci do tváře, „strejda Urak mi totiž večer četl pohádku o loupežnících a tak jsem chtěl být jako oni. Zkoušel jsem, jestli se taky tak umím schovávat ve tmě. A ve sklepě to je nejvíc strašidelný, tatínku, víš?"
„Ty jsi byl v noci ve sklepě?" Zpozorněl Raven. Sice mu zatím vysvětlení jeho syna nedávalo žádný smysl, ale něco se mu nezdálo.

„Jo byl. A maminka asi tu pohádku četla taky..., protože šla do sklepa po tmě..." Alex vykulil svá veliká očka na otce, „Ale když viděla tetu Zephyr a strejdu Uraka se strejdou Rastenem..."

„Počkej..., počkej..." zamračil se Raven. Pomalu mu docházelo, co se stalo. Bylo jisté, že v tu chvíli přivezli jeho obětinu, „Ty jsi viděl, co strejdové přivezli?"

„No vždyť ti to říkám, tatínku," zatvářil se Alex důležitě, „Ale byla asi zkažená."

„Zkažená?" Raven začínal být netrpělivý.

„Jo..., strejda Urak říkal, že s tím nechce nic mít. Slyšel jsem ho, když mu maminka vynadala, že ti přivezli zkažení jídlo."

„Maminka strejdovy vynadala?"

„Ano, tatínku. Asi nechce, aby ti bylo špatně, víš?"

Raven si pomalu začal dávat dvě a dvě dohromady. Jeho všetečný syn, byl jistě svědkem toho, když přivezli jeho obětinu a jeho stejně všetečná žena, je při tom zastihla. Evidentně jim tedy vynadala a poslala je pryč. Proto Urak říkal, že s tím nechce nic mít.

„Tak říkáš..., že maminka si myslela, že je moje snídaně zkažená?" Alex zuřivě přikývl.

„Ano, tatínku. Proč jinak by maminka chtěla, aby ji odvezli pryč?" Povytáhl obočí stejně, jako to dělával jeho otec a Raven měl co dělat, aby se nerozesmál. Jeh syn byl vážně chytrý, ale trochu to jistě popletl. On ovšem už všechno pochopil. A radost z toho neměl. Dostal na svou ženu, ještě větší vztek.

„Takže zkažená, říkáš, hmm..." zabručel naštvaně.

„Ano tatínku!" zavýskal Alex radostně, že jeho otec konečně pochopil tak jednoduchou věc, „A proto se taky asi šla vykoupat?" vykulil zase oči a pokrčil rameny, „Protože ví, že budeš mít hlad, viď?"