„Páni," vydechla Chloe, když bratři odjeli, a zůstali sami s Klotildou, „to je snídaně jak pro krále." Klotilda se musela usmát, Chloiině bezstarostnosti. Však jen co se zaklapli za bratry dveře, otočila se na židli ke stolu a pustila se do jídla. 

Vypadalo to, že jí Kieranův hněv, vůbec nerozhodil. I když ji plísnil, stála sice pokorně, protože si zřejmě byla vědoma toho, že má pravdu, ale ani trochu se ho nebála. Zamyšleně ji pozorovala a přemýšlela o tom, co se v posledních několika dnech, vlastně událo. 

Byla chůvou všech bratrů, a milovala je. Všechny vychovala od malička, a když umřela jejich matka, upnuli se k ní, jako ke své matce. V jejich povaze byla horká a vášnivá krev. Pro svou rodinu by zemřeli a velice se milovali, ale nikdo z nich, kromě Kierana, nebral tak moc vážně svůj úděl a tím, čím byli. 

Za to Kieran, ano. Zákony mafie pro něj byli posvátné a vždy je stavěl i nad své touhy a potřeby. To se všem nelíbilo jeho bratrům, ani jeho otci. Je pravda, vybudoval si pozici, o jaké se nesnilo ani Hazelovi, ale na úkor svého života. 

Když se ale nyní dívala na tuto dívku, pochopila, že má Hazel pravdu. Ještě nebyl ztracen. Však si vybral jí, i když mohl mít její sestru, která by mu nikdy nepřivodila takové infarktové stavy, jako teď ona. Ale zřejmě opravdu podvědomě toužil dobývat a plenit. Potřeboval vzrušení a touhu, kterou evidentně cítil v přítomnosti, této dívky. Rozčilovala ho svým jednáním, a to jistě vždy rozproudilo adrenalin v jeho krvi a zároveň touhu po tom, ji usměrňovat k obrazu svému. 

„Po snídani tě provedu po domě a ukážu ti okolí, Chloe," řekla Klotilda a sedla si naproti ní, „pak tě připravím, na dnešní noc," povytáhla obočí, „víš, noc tě čeká?" Chloe však jen bezstarostně s plnou pusou přikývla.

 „Jasně, že jo. Vezme si mé panenství?" Vzhlédla k ní, a natáhla se pro další kus chleba, jakoby se nic nedělo.

 „Máš alespoň trochu představu o tom, jak to mezi mužem a ženou probíhá?" pokračovala Klotilda, „Viděla jsi někdy nahého muže?"

 „Tak trochu," přikývla a nacpala si do pusy kus slaniny, „pánský penis prý zněkolikanásobí svou velikost, aby mohlo dojít ke spojení a..." znovu se natáhla přes celý stůl, pro kus vařeného hovězího, „na internetu jsem viděla mužský penis." Polkla a konečně se na Klotildu podívala. A chůva měla co dělat, aby se nerozesmála. Připadala ji trochu jako bezstarostné dítě, které prostě ví, co ho čeká, ale bere to jako svou povinnost. 

„A co si o tom myslíš, děvče?"

 „No..., vlastně první co mě napadlo, bylo, že to pro ně musí být značně nepohodlné..., myslím, něco tak velkého, nosit v kalhotách."

 „Matka vás asi na tuto věc nepřipravila, že?" Stiskla ji Klotilda ruku. 

„Ne..., nikdy o tom nemluvila. Říkala, že o to se postará muž sám. Že naše povinnost je, se mu jen oddat. Lehnout si a čekat, až se..., to stane?" Pokrčila rameny a Klotilda se přeci jen, začala nahlas smát. 

„Až se to stane? Ach děvče..., mám pocit, že nás čeká hodně práce. Ale nejprve bych chtěla vědět, co cítíš, když vidíš svého muže. Líbí se ti?" Chloe zase pokrčila rameny a dál se ládovala kouskem jablečného koláče. 

„No..., mám pocit, že je to..., hezký muž?" zčervenala, „Možná trochu arogantní a sebestředný. Snad panovačný a nesnesitelný. Nadutý a domýšlivý, ale na druhou stranu..., nikdy jsem se necítila vedle žádného muže tak, jak vedle něho." 

„Jak?"

 „V bezpečí?" Pohodila váhavě rukou, „Nevím...," sklopila hlavu a nervózně si upravila cípy županu, „Ta jeho síla a moc, jakoby ve mně probouzela něco, čemu nerozumím a co mě přitahuje a zároveň ve mně vyvolává vzdor." 

Klotilda chápavě přikývla. Čekalo ji s ní hodně práce. Na jednu stranu se jí zdála nevinná, jako dítě. A na druhou bujná a divoká, jako mladé hříbě.