Chloe byla připravená, na jejich svatební noc. Byla vykoupaná, na sobě měla dlouhý, bílí a lehký saténový župánek, projmutý pod prsy a pod ním byla zcela nahá. Dlouhé vlasy ji ve vlnách splývali skoro do pasu a když se na sebe podívala do zrcadla, musela se sama před sebou začervenat. Vypadla hříšně, něco takového, na sobě snad ještě nikdy neměla.

 Seděla v Kieranově ložnici, která byla bez pochyby nyní i její a čekala. Byla sice nervózní, ale strach neměla. Čekání si krátila zkoumáním každého koutu a zásuvky jejího nového domova, a musela uznat, že se Kieran na její příchod připravil dokonale. Nenechal náhodě snad vůbec nic. Jak řekl, obstaral opravdu vše, co potřebovala. Od veškerého oblečení a bot, až po dámskou hygienu. 

Co chvíli, když se stále neobjevoval, vyskočila z postele a prozkoumávala jejich pokoj. Stále se však nevracel. Nakoukla na balkón, a pak z dlouhé chvíle, vykoukla ze dveří.

 Klotilda ji provedla tímto obrovským domem, ale bylo pravdou, že celý by za jeden den prozkoumat nemohla. Byl to jakýsi starý, několikasetletý zámek, a bylo pravdou, že kdyby nechtěla, nepotká v něm živé duše celé týdny. Rodina snad obývala jen jednu třetinu, z jeho rozlohy a bylo jisté, že až se všichni bratři ožení, najdou zde pro svou rodinu honosný a rozlehlý domov. 

Zavřela dveře a znovu usedla na postel. Už po několikáté zkontrolovala hodiny na stěně a zamračila se. Klotilda jí říkala, že nikdy není jisté, kdy se vrátí, vzhledem k jeho práci, ale ono čekání, už nemohla vydržet. 

Znovu tedy vyskočila na nohy a opět vykoukla ze dveří. Že by jen nakoukla? Kdyby proběhla chodbou, kde se nacházely jakési spojovací dveře, mohla by jen nakouknout do dalších prostor tohoto zámku.

 Chvíli váhala a pak jí zvědavost přeci jen nedala. Však bude zpět dřív, než se Kieran vrátí, a nezjistí nic. Jen se podívá, a až její muž přijde, už bude poslušně na něj čekat v ložnici.

 Rozeběhla se chodbou až nakonec a prošla jakýmisi spojovacími dveřmi, do dlouhé chodby. Klotilda jí říkala, že tato část zámku je neobydlená, ale o to více byla zvědavá. Procházela spletitými chodbami, které se křížily a kolikrát vytvářeli i jakési křižovatky. Nábytek v pokojích byl zakryt plachtami a byla zde zima. Běžela dál a nakonec se váhavě zastavila a rozhlédla se kolem. Přeci se nemohla ztratit. Vydala se po točitých schodech dolů a pak další, temnou chodbou.

 „Sakra!" Zaklela, když si konečně přiznala, že zabloudila. Jen doufala, že není Kieran už doma.

 Pak nakoukla za těžké, dřevěné dveře. Zvědavě vstoupila dovnitř a překvapeně vydechla. Nacházela se v jakési staré, středověké mučírně, tohoto starobylého zámku. 

„Páni!" vykřikla a zvědavě si začala prohlížet všechny artefakty kolem. Pranýře, klády a klece. Něco takového viděla jen v muzeu a byla z toho téměř u vytržení.

 „Jak se to sakra..." zkoumala zavírání jakési klece a vůbec si nevšimla, že stojí na špatné straně, „ááá, takhle!" Zavýskala spokojeně, když se klec zavřela, „a do prdele!" Zaklela, když zjistila, že zůstala uvězněna vevnitř. Železné dveře se zaklaply a Chloe zůstala uvězněna uvnitř.