Nahoře zatím byli všichni na nohou. Když Kieran Chloe nenašel v jejich pokoji a následně ani nikde po domě, začalo pátrání. Služebnictvo, bodyguardi i bratři, prohledávali každičký kout domu i okolí. 

„Na žádném stromě nesedí." Vykřikl Damion, když přiběhl z venku.

 „To není možné," povzdechla si Klotilda, „vždyť byla připravená na vaší svatební noc a čekala v pokoji." Kieran vztekle mrštil první věcí, která mu padla do ruky o stěnu. Byl rudý vzteky.

 „Brácho, někde tady musí být," pokoušel se ho Zayn uklidnit, „mimo areál by se nedostala. Musí být někde nahoře, však se to tu hemží služebnictvem. Určitě se zas dostala do nějakého maléru." Měl co dělat, aby se nerozesmál, ale nechtěla Kierana moc dráždit. 

„Pane," přiběhl zadýchaný majordomus, „slyšel jsem volání o pomoc, z podzemí, neobydleného, levého křídla zámku." Bratři se na sebe podívali. 

„Co by dělala zrovna tam?" Pokrčil Arkin rameny.

 „Asi to, co dělala na stromě," rozchechtal se Zayn a plácl Kierana po zádech, „klidně se vsadím, že byla jen zvědavá a zase zůstala někde vyset v maléru." Kieran po něm hodil varovný a rozzuřený pohled, a rozeběhl se po schodech. 

Už když vstoupili do neobydleného křídla zámku, zaslechli z podzemí tlumené volání o pomoc. Seběhli točité schodiště a zastavili se před sklepní, středověkou mučírnou. 

„Pomóc. Je tady někdo?!" Ozvalo se zevnitř a Kieran se zastavil, aby se uklidnil. 

Arkin se Zaynem a Talonem vběhli dovnitř, a on se zhluboka nadechl a počítal do deseti. Kdyby tam totiž vběhl hned, byl přesvědčen, že ji přinejmenším nařeže.

 Když vstoupil dovnitř, bratři stáli ve svém postoji před klecí, a evidentně se dobře bavili. V železné kleci stála jeho žena. Držela se mříží, a když ho spatřila, rozzářila se radostí. 

Musel si přiznat, že ten pohled, mu málem podlomil kolena. Byla nádherná. Dlouhý, lehce průsvitný župan, jí splýval po těle. A už ten pohled, na tak krásné stvoření v oné kleci, mu rozproudil krev v žilách. Evidentně se bála, ale když ho viděla, ulevilo se jí. To ho přesvědčilo o tom, že neutekla před ním. Však v první chvíli, když ji nenašel v pokoji, ho napadlo, že se touží vyhnout jejich svatební noci. Založil si ruce na prsou a zamračil se.

 „Můžeš mi vysvětlit, jak ses dostala dovnitř?! A co tady kruci vůbec děláš?!" Skoro mu přeskočil hlas rozčilením.

„No já..., chtěla jsem..., totiž...," vykoktala, když spatřila jak je nazlobený, „byla mi dlouhá chvíle..., dlouho jsi nešel..., tak jsem se chtěla jen podívat..."

 „Tobě byla dlouhá chvíle?!" Vykřikl nevěřícně. Myslel si, že bude doma šílet strachy a obavami z toho, že ji hodlá připravit o panenství, a ona se při čekání nudí?

 „No ano," pípla nevinně, „myslela jsem, že budu zpátky dříve, než se vrátíš, ale nějak jsem se zde zasekla a..." Kieranův zlostný výkřik, přerušil její příval slov. Hodil varovný pohled na své bratry, kteří se dusili smíchy. 

„Nechceš tu klec odnést do své ložnice?" rozchechtal se Zayn, „Když ji tam ráno vždy zavřeš, budeš mít jistotu, že až se večer vrátíš, stále tam bude."

 „Kruci!" zaklel a zabodl do ní svůj rozžhavený pohled, „Co mám s tebou dělat?! Mám chuť vážně udělat to, co mi radí Zayn, protože ty máš evidentně patent na maléry! Mám chuť ti zmydlit zadek tak, jak to měl tvůj otec udělat už dávno!"

 „Byla to vážně nehoda," pípla nevinně, „nechtěla jsem to. Čekala jsem na tebe Kierane, jak jsi přikázal, ale nějak..." Zarazila se a polkla, když spatřila jeho naštvanou tvář. Až z něj šel najednou strach. Stál se založenýma rukama a rozkročenýma nohama a skoro ji lynčoval pohledem.