Když se Kieran ráno vzbudil, Chloe ještě spala. Potichu, aby ji nevzbudil, se vykradl z postele. Neměl náladu na to, hned po ránu čelit ji tváří v tvář. 

Celou noc, vlastně nezamhouřil oka. Chloe vedle něho usnula, zmožená jejich milováním, jako když ji do vody hodí, ale on spát nedokázal. Díval se na její spící obličej, na její dokonalé tělo a nejméně stokrát se za celou noc musel přemáhat, aby ji nevzbudil, a nemiloval se s ní znovu. 

Tak moc po ní toužil, že měl tělo jako v jednom ohni. Ale bylo to něco víc, než doposavad poznal. Tohle bylo víc než touha po ukojení těla, kterou zažíval s Irmou. Tohle se podobalo posedlosti. Něčemu, co nedokázal popsat a téměř ho to děsilo. 

Jakoby se od chvíle, kdy ji poznal, usídlila v jeho hlavě. Jakoby ovládala jeho tělo i mysl, a on to nedokázal kočírovat. Děsilo ho, že už není pánem svého těla, protože ho evidentně měla ve své moci. 

Úplně se hrozil toho, že ovládala i jeho mysl a uvažování, protože to ona, byla nyní středobodem všeho. A jen okolo ní, se nyní točili jeho myšlenky.

 To si ale on, nemohl a nechtěl dovolit. Nikdy nehodlal připustit, aby ho nějaká žena ovládla. Nikdy nehodlal dopadnout jako jeho otec. To nepřipustí nikdy. 

Ano, byla jeho žena, to právo jí nehodlal upřít. Ale hodlal se k ní chovat dle zákonů mafie. Byla jenom a pouze jeho majetkem. Jeho hračkou na hraní, i když sakra drahou.

 Jistě, Stella by byla pro něj dokonalou manželkou, ona by přijmula svou podřízenost. Ona by neodporovala jeho nadvládě. S pokorou by přijímala hmotných statků, kterých nehodlal šetřit, a bylo by ji jedno, co a kde dělá. Nezajímala by se o jeho milenku. A ano, opravdu by kdyby ji to přikázal, vyskočila z okna, jak ho jednou napadla Chloe. 

Za to o Chloe věděl, že zkrotit ji, ho bude stát hodně jeho sil. Že nepřijme tak snadno svou podřízenost. Že vždy, udělá pravý opak toho, co chce on. Že mu nebude tolerovat milenku a svůj názor, mu kdykoliv vypálí přímo do tváře. 

Jenže i když tohle všechno věděl, musel si přiznat, že Irma měla pravdu. Chloe si vzal proto, že ji chce. K uzoufání po ní touží od chvíle, kdy se na něj osočila, že za nic nestojí. Hodilo se mu sice kvůli Arkinovi odmítnout tak Stellu, ale pravdou bylo, že chtěl ji.

 To zjištění, ho ovšem ještě více rozlítilo. Nehodlal Chloe ukázat svou slabost. Za žádnou cenu nesměla vědět, že má nad ním takovou moc. Byl si jist, že by dopadl jako jeho otec. 

Po probdělé noci, se přiřítil do jídelny, kde se pomalu připravovala snídaně. Proběhl pokojem a zapadl do své pracovny. Chtěl být ještě chvíli sám, než se objeví jeho bratři. 

Byl ale spokojen s výsledkem svých úvah, které shrnul do jediného, jemu vyhovujícímu závěru. To co cítil, byl chtíč. Obyčejná touha po ukojení svého těla. Nic víc a nic míň. A nikdo na světě ho nedonutí věřit tomu, že se zamiloval. Nikdo.