Večeře proběhla celkem v klidu. Chloe se rozhodla Kierana nedráždit. I když její přirozená povaha, jí velela dělat právě pravý opak. Uběhlo několik dní a ona se stále snažila být neviditelná. 

Chovala se tak, aby se nemusel rozčilovat. I když jí vadilo, že ji zřejmě trestal i tím, že i v posteli dělal, jakoby tam snad ani nebyla. Večer se vždy otočil na druhou stranu, a ani si jí nevšiml. A ona po něm tak moc toužila.

 Měla na něj vztek, ale musela vydržet. Blížila se totiž jedna událost, které se tak moc chtěla zúčastnit, a věděla, že by ji to Kieran nedovolil. Plížil se přátelský zápas ve fotbale. Jakési ukončení sezóny a ona tam nesměla chybět. 

Už od malička hrála fotbal, na pozici útočníka, a skončila s ním zrovna v době, kdy poznala Kierana. Ovšem onen zápas byl důležitý. Jakési rozloučení s týmem, si nechtěla nechat ujít.

 A tak doufala, že když bude sekat latinu, a Kieran ztratí ostražitost, dokáže se nějak na onen zápas dostavit. Dokonce i přemluvila Stellu, že kdyby došlo k nejhoršímu, a Kieran to zjistil, aby vzala vinu na sebe. 

„To je hloupost, Chloe. Já fotbal nikdy nehrála, a pro Kierana nebude problém zjistit, že jsi to byla ty. Myslím, že to není dobrý nápad. Nezahrávej si s ním. Přeci jen jako žena mafiána, musíš poslouchat a určité věci dělat nesmíš." Jenže Chloe nechtěla ani slyšet a nakonec Stellu přemluvila. 

Jenže ani Kieran, nebyl hloupý. Klid zbraní, který Chloe nastolila, přišel mu podezřelý. Tušil, že se jedná o jakýsi klid před bouří. Nevěřil totiž tomu, že by se vzdala tak snadno. Nasadil na Chloe dva ze svých bodyguardů, aby ji sledovali, a všechno mu hlásili.

 Kieran seděl zrovna ve své kanceláři ve městě, a za sebou měl dlouhé jednání mafií. Podobné tomuto, proběhlo před jeho svatbou. Nyní se ovšem jednalo o svatbu Vincenza Costareliho, capa italské mafie. 

Před každou svatbou, museli být vždy dojednány podmínky, aby byla zajištěna bezpečnost. Zvykem také bývalo, že následuje oslava, kde se hlavní představitelé, i s manželkami nebo milenkami sejdou.

 Ještě se nestalo, aby nějaký z nich, si dovolil tuto oslavu odmítnout. Až Kieran. Tristně ji zavrhl, i když se to některým z nich nelíbilo. Hlavně jeho úhlavnímu nepříteli, Sató Takahišimu, který byl, capo Japonské mafie, Komoro Hai.

 Ale capo mafie La Kinngpin Morte, z něho strach neměl. On byl také jediný, před kterým měla Japonská mafie respekt. Kieran oslavu odmítl, i když to znamenalo, si Sató Takahašiho, proti sobě ještě více poštvat. 

Ovšem tyto oslavy, se vždy zvrhli tak, že za žádnou cenu nechtěl připustit, aby nějak ohrozil svou ženu. I nyní, na jejich jednání, trval na tom, že se ony oslavy, jeho žena nezúčastní. A nikdo si mu nedovolil odporovat. I když Takahaši, byl z oné zprávy značně rozladěn, nemohl nic dělat. Proti Kieranovy, si nedovolil postavit se bez trumfu v ruce. 

V kanceláři zůstal už jen Kieran a Vincenzo Costarella. I on by rád, kdyby měl tu moc, jako Kieran, odmítl účast své ženy, ale neodvážil se. Tak velkou moc, jako Kieran, přeci jen neměl. 

„Pomůžu ti pohlídat tvou ženu, Vincenzo," řekl Kieran směrem k němu, „Sató je nebezpečný, a nechtěl bys, aby nějakou lstí, vymámil po tobě právo první noci." 

„Ne, to tedy ne. Musel bych ho zabít, a vypukla by válka. Já svou budoucí ženu miluji." Povzdychl si Vincenzo Costarella a Kieran přikývl. Capo italské mafie byl jediný, kterému z celého podsvětí důvěřoval. Byli tak stejně staří, a nejednou si kryli záda. 

„Máš mé slovo, Vincenzo." Přikývl Kieran, a v tu chvíli se otevřeli dveře. Do místnosti vběhl Arkin a už jeho pohled, napovídal o tom, že se stalo něco vážného. 

„Potřebuji s tebou mluvit, Kierane. Jedná se o Chloe a obávám se, že nebudeš nadšený."

 V tom zazvonil Kieranovi telefon. Zvedl ho a výraz jeho tváře se měnil z vteřiny na vteřinu. Vztekle s ním mrštil o stěnu. Arkin pokynul hlavou ke Costarelovi, ale Kieran jen mávl rukou.

 „Vincenzo je v pořádku," zavrčel, „alespoň uvidí, do čeho se svou svatbou žene."

 Měl to být pokus o vtip, ale do smíchu mu nebylo. Sató Takahaši, evidentně dosáhl svého. Položil Kieranovy nůž na krk. Nasadil totiž na Chloe své zvědy, a ti ji natočili skotačit na hřišti při zápase. 

Něco takového, ovšem bylo zcela nepřípustné. Manželka capa mafie, nemohla jen tak, před zraky tisíců lidí, běhat polonahá na hřišti. Kierana by to zcela znemožnilo, a to si nemohl dovolit. Přišel by o hodně. O respekt, který si tak pracně vybudoval. 

„Tak se podívej, Vincenzo," zavrčel Kieran a popadl dálkový ovladač, aby zapnul ohromnou televizi na stěně, „Sató mi poslal dárek."