Ona situace, když doktor vstoupil do ložnice, musela vypadat dosti komicky, napadlo Kierana. Chloe stála nad ním, celá vyděšená a on ležel na posteli, s hadrem mezi nohama.

 „Je to v pořádku, pane McKenno. Za pár dní, o tom nebudete vědět. Jen si to mažte touto mastičkou a vyvaroval bych se styku." Řekl doktor o něco později. 

„Můžete si být jist, že to je to poslední, na co zrovna myslím!" Zavrčel Kieran a hodil naštvaný pohled na svou ženu.

 „A..., a doktore," zavzlykala Chloe, „myslíte..., totiž..., jeho funkce není nějak..., porušena?"

 „Jeho funkce?" Otočil se na ni doktor nechápavě.

 „Má žena chce zřejmě vědět, jestli se mi ještě někdy postaví!" Zabručel Kieran a Chloe zčervenala, pod jeho pohledem. 

„No..., myslím, že se nemusíte obávat, paní McKennová. Je to jen povrchové zranění. Jak říkám, za pár dní můžete..."

 „To si ještě kurva, rozmyslím!" Zavrčel Kieran naštvaně.

 „Nicméně, rád bych vám připomenul, pane McKenno, že za dva dny, čekám vaší ženu na ultrazvukové vyšetření. A předpokládám, že už budou i výsledky krve, tudíž bychom mohli vědět pohlaví vašeho dítěte."

 Když doktor odešel, Chloe zůstala rozpačitě nad Kieranem stát. Proč se vždy vše, co udělá, musí nějak zvrtnout? I když má ty nejčestnější úmysly, stejně to vždy dopadne katastrofálně. 

„Tak..., tak ti alespoň namasíruju krční páteř." Vydechla v naději. Kieran se na ni podíval téměř vyděšeně. A zřejmě až tak, že se jí znovu nahrnuly slzy do očí. 

„Jsem unavený," řekl nakonec smířlivým tónem, „necháme to na jindy." S nadějí k němu vzhlédla, a její oči se hned rozzářili jak dvě lampičky. 

„Takže se nezlobíš? A líbilo se ti to?" Málem vyprskl smíchy. Kdyby neměl popálené genitálie, možná by se začal smát i na celé kolo.

 Povzdechl si. Bože! Vážně nevěděl, co s ní bude dělat. Celou dobu, co je ženatý, touží po jediné věci, zakroutit své ženě krkem. Jenže poznal, že to není věc jediná. Byla tu ještě jedna, a mnohem silnější. Za žádnou cenu by si ale nepřiznal, že je to láska. Stále a dokola si opakoval, že se jedná jen o pouhý chtíč. I když zrovna teď, byl silně utlumen bolestí v rozkroku. 

„Ano, líbilo," zamračil se ale sám na sebe, co to plácá za nesmysly, „teda do té doby, než sem se otočil."

 Když ráno oba dva vešli do jídelny, od stolu na ně vzhlédli jeho bratři. Ona situace, samozřejmě nedala se ututlat. Všichni byli vyděšeni, když se večer doktor vřítil do domu, jako by mu za zadkem hořela koudel. A přitom vypadal značně vyděšeně. 

„Varuji každého, kdo by chtěl snad něco říct, že se může stát, že mu zablokuju platební kartu!" Řekl Kieran hned, co se posadili za stůl k snídani a varovně povytáhl obočí. Všichni se raději sehnuli ke svému talíři. Nebylo totiž pochyb, že by to ve svém rozpoložení, byl schopen udělat. 

Doktor jim ale vylíčil onu situaci tak barvitě, že měli docela obavy. Talon to prostě nevydržel. Už z toho důvodu, že to byl on, kdo Chloe přivezl na její žádost všechny propriety.

 „Je to moje vina." vydechl zničeně. 

„Co je tvoje vina?" Zvedl k němu Kieran zrak. 

„Že už si nezapícháš." Arkin se Zaynem, měli co dělat, aby udrželi vážnou tvář. 

„Kdo ti kurva řekl..." pochopil. Talon už spal, když doktor vysvětli Arkinovy se Zaynem situaci, oni mu ji ale evidentně podali jinak.

 „Neměj strach," řekl zcela klidně, „nebudu to já, kdo si teď nějakou dobu nezapíchá. Za dva dny jsem v pořádku. Ale tvý bratři. Zablokuji totiž jejich platební karty!"