Chloe se posadila na terasu domu a povzdechla si. Uběhlo už téměř čtrnáct dní, a stále se nic nedělo. A ona se nudila. 

Nemohla zavolat ani Stelle, a jediný, kdo ji přišel za tu dobu navštívit, byla Irma a několikrát Talon. A ochranka, kterou ji sem nasadil, jí také přišla příliš horlivá. 

Ti dva, kteří se ubytovali v altánu před domem, ji téměř nepustili z očí. Nemohla pomalu ani na krok, bez toho, aby se během chvíle, neobjevili za ní. I když se šla vykoupat do průzračné zátoky, následovali ji. 

Talon ji sice přesvědčoval, že ji Kieran hledá, ale někdy měla pocit, že se o to moc nesnaží. Kdyby chtěl, tak by ji přeci našel, nebo ne? Co když je spokojen se stavem věcí tak jak je, a má ji už vážně dost? 

Zvláště, když si ještě myslí, že je těhotná. Neměl by mít o ní větší strach? Představovala si to teda úplně jinak. Myslela, že bude šílet strachy a za pár dní ji objeví, a téměř na kolenou ji bude prosit, aby se vrátila. V oněch představách, jí vyznával lásku a ona si v nich připadala jako vítěz. 

„Kruci!" Zaklela nahlas a zamračila se na ochranku, která postávala v bezpečné vzdálenosti od ní. 

Cítila se tu jako ještě větší vězeň, než doma. Zamračila se. Doma? Cožpak Kieranův dům, je pro ni domovem? Nemohla to pochopit, ale opravdu to tak cítila. 

Vyskočila na nohy a chvíli pochodovala po terase. Pak se zase znechuceně posadila. Ještě k tomu, měla stále pocit, jakoby byla nafouklá. Bezděky si sáhla na své břicho. Jasně, to bude z té nervozity, nudy a nedostatku pohybu, napadlo ji. 

Naštvaně si založila ruce na prsou. Každopádně dává Kieranovi už jen pár dní. Úplně tady zdegeneruje, když nic neudělá. Když se do pár dní neobjeví, vrátí se, a pěkně mu to vytmaví. Vynadá mu, jak si vůbec dovolil jí nehledat, když je jeho manželkou. A ještě k tomu těhotnou. A ani Talon ji v tom nedokáže zabránit. Prostě mu pěkně od plic řekne, co si o něm myslí. A o těch jeho přiblblých zákonech, které jsou pro něj zřejmě víc, než ona.

 Náhle vyskočila na nohy a rozeběhla se do koupelny. Sehnula se nad mísou, když se jí zvedl žaludek. Bylo to už po několikáté, co zvracela, a nevěděla proč. Zřejmě to ale zapříčinila její kuchařská dovednost, napadlo ji. Musela si přiznat, že onou dovedností, moc neoplývala.

 I když bylo fakt, že ji ochranka každý den pravidelně v poledne přinesla teplý oběd. Vůbec nechápala, kde to berou a proč se o ni tak starají. Na něco takového, přeci nebyli najatí. Dokonce ji několikrát přinutili, to sníst. A když se jí naposledy udělalo špatně, přinutili ji ležet celý den. Dokonce jí měřili tlak a jednou jí jeden z nich, i proti její vůli, odebral krev. 

Znovu se na ně zamračila a hodila na ně znechucený pohled. To jí teda Talon přidělil ochranku, jen co je pravda. Tihle dva, byli až moc horlivý, ve své práci. Někdy si tu připadala, jako v nějakém sanatoriu. Jen chyběla svěrací kazajka. 

„Irmo!" Vykřikla, když se náhle na terase zjevila vedle ní. Měla takovou radost, že vidí nějakou živou bytost, že jí najednou ani nevadilo, když to byla ona. Kieranova milenka. Za tu dobu, si jí snad i proti své vůli oblíbila. 

„Přinesla jsem ti nějaké ovoce a vitamíny a tak." Usmála se Irma a posadila se vedle ní. 

 „Hmm..., nemusela ses namáhat," zamračila se Chloe, „tahle ochranka, se postará o všechno, jak se zdá. Až mi začínají lízt pěkně na nervy. Vždyť se nemůžu hnout ani na krok! To i doma, jsem měla víc volnosti!"

 „Doma?" usmála se Irma a povytáhla obočí. 

„U Kierana..., samozřejmě."

 „Ach tak," přikývla chápavě, „Kieran ti chybí, není-liž pravda?"

 „Phe! Ani náhodou! A já jemu evidentně taky ne! Však jinak by mě už našel, nebo ne? Je přeci capo mafie La Kingpin Morte!"

 „Takže ty bys byla ráda, kdyby tě našel? Myslela jsem, že před ním utíkáš."

 „To jo! Kdo by to s ním taky vydržel?!" prskala Chloe rozčileně, „Hlídá mě na každým kroku. Služba se u mě střídá, jako kdybych byla nesvéprávná, a nemůžu dělat nic, co by neschválil! A přitom sám, si mě ani nevšimne!" zašermovala prstem ve vzduchu, „Jako kdybych byla vzduch! Ani se mě nedotkne! Svalí se do postele jako špalek a ..." Zamračila se, když si uvědomila, co řekla a vzdorovitě vystrčila bradu dopředu.

 „Aha?" zasmála se Irma nahlas, „Tak tady je ten problém! Ty po něm toužíš! A nebylo by tedy jednodušší, než před ním utíkat, mu to říct?!"

 „Ne! To teda nebylo!" založila si ruce na prsou, „To bych mu přiznala, že má pravdu, a že ty jeho blbý zákony respektuju. A to se nikdy nestane!"