Když se Chloe přihnala do domu, a zjistila, že je Kieran ve své pracovně, vůbec neťukala, a vtrhla dovnitř. Překvapeného Arkina se Zaynem si vůbec nevšímala.

 Kieran seděl za stolem, a když vběhla dovnitř, jen vzhlédl od svého stolu. Chloe pojal ještě větší vztek. Však nevypadal ani překvapeně, ani zděšeně, a už vůbec ne šťastně, že ji vidí.

 „No, né," povytáhl obočí a ledabyle se opřel do svého křesla, „moje ztracená žena." 

„Jak si vůbec dovoluješ, mě nehledat?!" Vyprskla na něj, „Už dýl jak měsíc, hniju v tý díře, a ty si tady klidně sedíš, jakoby se nechumelilo!" 

Kieranovy zacukalo v koutku úst. Už mu snad i jeho neposlušná dračice začínala chybět. Bylo to na pováženou, ale bylo to tak. Ovšem najevo, ji to nehodlal dát. Musela vědět, kde je její místo. Něco takového, si prostě nesměla dovolit. A zvláště teď, když je těhotná.

 Změřil si ji pohledem. Zdálo se mu, že malinko přibrala, ale dodalo jí to snad ještě na větším půvabu. Jeho žena byla krásná, a nyní, když věděl, že čeká jeho děti, zdála se mu ještě krásnější. Měl chuť ji popadnout do náruče, a odnést si ji rovnou do své ložnice. To jediné, ovšem udělat nemohl. To by vyhrála ona, a to nesměl dopustit.

 „Mám jinou práci, než hledat svou neposlušnou manželku," řekl klidně, „nebo ty jsi snad doufala, že tě najdu?"

 „No a né?! Myslela jsem, že jsi capo mafie La Kingpin Morte!"

 „Tobě konečně došlo, kdo jsem?" zatvářil se překvapeně, „Tomu nemůžu uvěřit, kdyby totiž ano, nikdy bys nevystavovala sebe, ani nikoho z rodiny takovému nebezpečí!" Chloe polkla a zalapala po dechu. Čekala, že se jí vrhne do náručí a radostí se rozbrečí, a zatím to vypadá, že snad ani nemá radost, že ji vidí. Byla z toho vykolejená. „Nehledě na tvůj stav! Čekáš naše děti, a já ti nedovolím, riskovat jejich život!" 

„Phe!" Zašklebila se na něj, „Tak to se pleteš! Nejsem těhotná!"

 „Obávám se, že to nejsem já, kdo se pletu, dračice. Ale ty." Zadíval se jí zpříma do očí a Chloe z jeho sebevědomého pohledu pochopila. Nevěřícně zatřásla hlavou k odporu.

 „Ale doktor..." 

„Doktor říkal pravdu, dračice. Znáš to přísloví? Kdo jinému jámu kopá..." pokrčil rameny. Chloe do široka rozšířila oči a automaticky se chytla za břicho. Konečně to všechno pochopila. Jeho nikdy nemůže oblafnout. Nikdy. A ona sama si tu jámu sama vykopala. Najednou ji došla slova.

 „Takže..." vydechla. 

„Věděl jsem to od začátku, dračice," přikývl, „nicméně nemůžu dopustit, aby tvá sebezničující povaha, ohrozila naše děti. Docela jsi mi nahrála, abych pravdu řekl..., v Irmině domě, budeš mít vše, co potřebuješ, a já budu mít jistotu, že se ti nemůže nic stát."

 „Ale to..., to nemůžeš..."

 „Můžu. A taky to udělám," řekl tvrdě. Možná tvrději, než by chtěl, „už mi s tebou totiž došla trpělivost. Mám dost tvé nerozvážnosti a vzdorovitosti. Mám dost tvých nálad a sebevražedných pokusů! Už mě nebaví se strachovat o tvůj život, a pokaždé, když se vrátím domů, čekat, co jsi zase vyvedla. Tam nemůžeš šplhat po ochozu domu, lézt po stromě, ani skákat z útesu. Ochranka tě totiž nenechá, ani na okamžik samotnou. A jistě jsi již pochopila, že jsou mezi nimi, mnou najatí doktoři, kteří se o tebe postarají!"

 „A..., ale..., chceš se mě zbavit..." zašeptala. Kieran si povzdechl a na moment zvažoval svá slova. Chtěl být tvrdý, aby jí ukázal své místo, a donutil ji k poslušnosti. Už kvůli ní. 

„Nechci se tě zbavit," řekl mírnějším tónem, „nicméně, nic jiného mi nezbývá. Donutila jsi mě k tomu. V tuto chvíli, ti platím nejdražší a nejstřeženější sanatorium na světě, abych měl jistotu, že tě uchráním před sebou samotnou. A nehodlám v tom slevit. Ani o milimetr." Chloe vstoupili do očí slzy. Polkla ale, aby je zahnala, a nedala mu najevo svou slabost. Měla chuť ho něčím praštit a zatancovat si na jeho mrtvole. 

„To je tvé poslední slovo?" Vydechla a statečně vystrčila bradu vpřed. 

„Poslední!" přikývl Kieran, „Hned teď se vrátíš zpátky a budeš se chovat jako poslušná manželka. Podle zákonů mafie, které si tam snad konečně vtlučeš do hlavy!"