Už se pomalu stmívalo, a Chloe seděla na břehu zátoky. Dívala se zamyšleně na bílé vlnky, které doráželi na břeh.

 Od té doby, co ji Kieran vykázal z domu zpátky sem, uběhly nejméně tři týdny. Už to ani nepočítala. Bylo jí to jedno. Jedno bylo ale jisté, čeká trojčata, a kdyby věřila na karmu, právě se jí vše vrátilo i s úroky.

 Opřela se o skálu za svými zády a pohladila si svoje rostoucí břicho. Nebylo to nadýmání, teď už to ví. Jenže musela si přiznat, že ty malé tvorečky ve svém břiše, milovala už teď. 

A milovala i Kierana. Stýskalo se jí po něm, a poslední noci, pravidelně probrečela. Vlastně ani nechtěla brečet, ale slzy jakoby si nedali říci.

 Na jednu stranu jí Kieran naštval tak, že si říkala, že už ho nechce nikdy vidět, a na druhou stranu po něm toužila víc, jak po cokoliv jiném na světě.

Přiznala si svou nerozvážnost a dokonce i připustila, že Kieran byl v právu, to udělat. Zavřít ji sem, jak nějakého vězně. Nedala mu jinou možnost, pro svou nerozvážnost. To vše chápala, a chápala i jeho stanovisko capa mafie. Nicméně, věděla, že změnit se nedokáže. Tohle byla prostě ona, a nikdy se nezmění. Může se snažit, jak chce, ale stejně se jí katastrofy nikdy nevyhnou. 

Ale naučila se s nimi přeci žít. A její romantické srdce jí říkalo, že právě proto, jí přeci Kieran miluje. Jinak by teď vedle něho seděla Stella. Dokonce si tím byla jistá. 

Chtěla ho vedle sebe. Chtěla, aby jí hladil a líbal. A hlavně chtěla od něj slyšet slova lásky. Pochopila jednu důležitou věc. Že jestli chtějí být spolu, musí jeden druhého přijmout takového jaký je. On jí, s tou její bláznivou povahou. A ona jeho, jako capa mafie La Kingpin Morte, kterým byl. 

Nad hladinou vody se pomalu začínal třpytit měsíc. Ohlédla se za zády, kde ještě před chvílí stála její ochranka, a s údivem zjistila, že je pryč. Překvapeně povytáhla obočí, a postavila se. Zřejmě jsou za útesem, napadlo ji a udělala pár kroků ke břehu. 

Zavřela oči a zhluboka vdechla slanou vůni moře. Vítr si pohrával s jejími dlouhými vlasy. A cítila, jak si lehce pohrává i s jejími šaty, které se poryvem přilepily na její tělo. 

Náhle za sebou zaslechla kroky v písku. Neohlédla se. Věděla, že tady jí nic nehrozí. Byla zde jen ona, její ochranka a kuchařka. Nikdo víc. Jen občas se tu zastavil Talon a Irma. A několikrát Stella, po té, co jí to Kieran dovolil. On tu nebyl. Ani ještě neviděl, jak utěšeně její břicho povyrostlo. 

Znovu si bezděky poslepu sáhla na břicho a pohladila ho. Stále měla zavřené oči a mírně zvrácenou hlavu a vychutnávala si onen okamžik. 

Pak polkla. Její srdce se rozbušilo jako na poplach, ale neodvážila se otevřít oči. Někdo tu byl. Někdo klečel u jejích nohou a objímal jí okolo boků. Líbal a hladil její břicho. Dotýkal se jí tak lehce, jakoby měl strach, že se může rozsypat snad na milión kousků.