Když Kieran poslal ochranku pryč, aby se vzdálila, a vyšel zpoza útesu, zahlédl ji na břehu. Vítr si pohrával s jejími vlasy. Vlály ve větru, jak dlouhý závoj. Šaty se jí přilepily na její nádherné tělo, a on už z profilu spatřil, jak jí povyrostlo bříško. Držela si ho rukama, měla zavřené oči a zvrácenou hlavu. 

Nikdy neviděl nic krásnějšího. Dokonalejšího. Jeho nitro se sevřelo, a on pocítil tak silný pocit lásky, až ho to vyděsilo. Do očí mu vyhrkly slzy, ale zamrkal, aby je zahnal. 

Ano, miloval ji. Dokonce si to už dokázal přiznat. Ale jen sám sobě, a v přítmí svého pokoje. Nikomu jinému, by to nepřiznal, a ani nepřizná. Ani jí. Věděl totiž, že by byl zranitelný, a to nikdy nemůže připustit. Nikdy neskončí jako jeho otec. Zlomený a nešťastný muž, který byl kdysi tak silný. 

Dlouhé noci bez ní, téměř probděl. Nedokázal myslet na nic jiného, jak na to, jak moc touží po tom, aby ležela vedle něho. Toužil se jí dotýkat. Hladit ji a milovat se s ní tak dlouho, dokud by oba nepadli vysílením. 

Jenže mu nedala jinou možnost. Bylo možná trochu kruté, ji zde zavřít, ale nezbytné. Nedokázal si totiž představit, že by se jí něco stalo. A po té, co skočila z toho útesu, to byla poslední kapka, která převrhla onen pomyslný pohár jeho trpělivosti. 

Trhalo mu srdce, když jí posílal zpět, ale nedalo se nic dělat. Vždy bude, capo mafie a ona musí zákony respektovat, ať se jí to líbí, nebo ne.

 A pak, měl tolik práce, že večer padl do peřin, jak špalek. Přijímal novou kuchařku. Chůvy. Služebnou. Další neobydlené křídlo jeho domu nechal otevřít, aby mohl zařídit pokoje pro sloužící a hlavně pro své děti. Vykoupil snad všechny obchody s dětským oblečením a hračkářství. Koupil nová, bytelnější a větší auta pro svou rodinu a hlavně nechal zajistit po domě a na zahradě vše, co by mohlo ohrozit jejich bezpečnost.

 Dnešní den ovšem už nemohl čekat dál. Musel ji vidět. Alespoň na chvíli ji držet ve své náručí a cítit její blízkost. A hlavně vědět, že je stále jeho.

 Chvíli se kochal pohledem na ní, a pak omámeně přistoupil až k ní. Vztáhl ruku, ale ani se nehnula. Nechal ji tedy spadnout podél těla a klesl na kolena k jejím nohám. 

Její bříško měl zrovna v úrovni svých očí, a už se ani nepokoušel zadržovat slzy. Nejdříve vztáhl ruku, a jemně se dotkl jejího břicha. Pak se sklonil, aby ho políbil. Objal ji kolem boků, a zprudka vydechl. Schoval svou tvář v jejím klíně a poslouchal zběsilý tlukot svého srdce. 

„Kierane." Uslyšel nad sebou její tichý hlas. Polkl, aby nahlas nevzlykl, a vzhlédl.

 Dívala se na něj dolů, a tekly jí slzy. Srdce se mu rozbušilo ještě mocněji. Zřejmě je stále jeho. Nezavrhla ho, tak jako by on, nikdy nezavrhl jí.

 Ano, i když ho ta její povaha ničila, stejně ji právě pro ni miloval. Věděl to. Ale věděl také, že o ni nikdy nechce přijít. Ona musela respektovat jeho zákony, a naučit se podle nich žít, ať to stojí, co to stojí.