Sehnul se k jejím rtům a lehounce se jich dotkl svými. Oba vzrušeně vydechli do úst toho druhého.

 Kieran si ji přivinul pevněji k sobě a Chloe mu pletla prsty do vlasů. Hladově, avšak tak něžně, jakoby měl strach, aby se mu nerozpustila v rukách, líbal její rty, krk, tváře a nakonec se znovu vrátil k jejím rtům. 

„Můj bože, je to tak dlouho," zašeptal mezi její rty, „potřebuju tě. Tak moc, až mě to děsí." 

„Ach Kierane." Vydechla a vzápětí se z ní stala hadrová panenka, v jeho rukách. Srdce jí divoce bušilo a jediné na co dokázala myslet,bylo, že je tu. Přišel, a když se dívala na emoce v jeho obličeji, milovala ho snad ještě víc, než si myslela. V jeho tváři, gestech, i pohybech, zračila se všechna láska světa. 

„Potřebuju se s tebou milovat, Chloe. Potřebuju tě cítit, vnímat. Potřebuju to tak moc, že kdybych to neudělal, asi bych už zešílel." 

„Tak mě miluj. Však to je jediné, co chci. Po čem toužím," pohladila ho po tváři, a zadívala se mu zpříma do očí, „miluji tě, Kierane." Vydechla ta slova a najednou cítila, že se jí ulevilo.

 Už dlouho věděla, že se do tohoto muže zamilovala. A i když si byla zcela jistá, že i on, miluje jí, chtěla to slyšet. Jenže Kieran ji položil prst na rty, aby ji umlčel.

 I jeho srdce bušilo jako zvon. Její vyznání lásky, vehnalo mu slzy do očí. Ještě více rozbušilo jeho srdce. Jenže on to vyslovit nedokázal. 

 Sice si to již přiznal, ale to bylo v přítmí jeho pokoje, a když to zjištění udělal, skoro se vyděsil. On nemohl milovat. Stal by se zranitelný, slabý, a to nemohl dopustit. Nemohl připustit, aby nad ním měla nějaká žena takovou moc, jako měla jeho matka nad jeho otcem. 

Z muže, kterého se obávalo celé podsvětí, stal se po její smrti zlomený a zničený muž. A to jen proto, že svou ženu miloval tolik, a nedokázal jí ovládat. Nic ji odmítnout. A zákony mafie, které by jeho ženu dokázaly korigovat, zcela vypustil. Kvůli ní. Pro ni. 

A to, on nikdy neudělá. Nikdy se nevzdá zákonů, které dokážou udržet jeho ženu na uzdě. On je capo mafie La Kingpin Morte a podle toho, se k ní bude tak i chovat. Vždy.

 I když ji miluje víc, než svůj život. Však jen představa, že by ji ztratil, byla nesnesitelná. Bolestivá a zdrcující. Zřejmě přesně taková, jakou cítil jeho otec, ze ztráty své ženy. A tuto ztrátu, on nikdy nechce pocítit. Nikdy. 

I kdyby měl svou ženu doma držet násilím. I kdyby ji ony zákony měl do hlavy vtlouct. I kdyby to znamenalo, že zcela a bez podmínek, omezí její volnost. Nikdy totiž nedopustí, aby se jí něco stalo, a udělá proto i nemožné.

 Ještě jednou ji místo odpovědi políbil na rty a pak si ji vyhoupl do náručí. Položila si hlavu na jeho rameno, a on pocítil tak mocný příval štěstí, jako snad ještě nikdy v životě. 

„Budu se s tebou milovat, dokud nevypustím svou duši." Zašeptal a rozešel se k domu.