Další události, zdáli se Sarah jako zlý sen. Matteova nenávist k ní, byla patrná, ale evidentně mu záleželo na tom, aby Roberto Gonzales neměl sebemenší důvod si myslet, že ho chce jakkoliv oklamat. 

Ihned po tom, co mu soudce Fleming vystavil svatební listinu, se pomalu neodtrhl od svého telefonu. A pár desítek minut na to, začali před jeho domem, zastavovat auta.

 „Tvoje garderoba." Usmála se Olivia a pokrčila rameny, když se domem začalo procházet nespočet lidí sem a tam, s náruči plnými krabic a balíčků, různých velikostí.

 „Mo..., moje co?" vydechla překvapeně Sarah a dívala se na nekonečný, tam a sem chodící řetěz poslíčků. 

„No tvoje garderoba," mrkla na ni Olivia, „před chvílí Matteo obtelefonoval, a jak to vypadá, i vykoupil půlku města, „jsi jeho žena, a jak znám Mattea, musí mít vše v naprostém pořádku a pod kontrolou. Do puntíku. To znamená, že právě teď, ti všechny naše služebné rovnají a plní tvé nové oblečení do šatny. Tvé šminky a hygienické potřeby do koupelny a vůbec vše, co potřebuješ." 

„Mé..., mé šminky?" opakovala po ní Sarah nevěřícně, „mé hygienické potřeby?" vytřeštila oči a zalapala po dechu. Najednou si nebyla jistá, jestli se ji to jen nezdá. 

„A do..., do..., kam?" zašeptala, ale bála se, že odpověď už dávno zná. Do jeho ložnice. 

„No samozřejmě, že do Matteova pokoje," podívala se na ni Olivia takovým pohledem, jakoby pochybovala o jejím rozumu, „jsi teď přeci jeho žena." Pak ji vzala za ruku a lehce ji stiskla. Chápavě se na ni usmála. Moc dobře věděla, jak se Sarah cítí. Chápala její obavy.

 Ale také chápala postoj svého bratra. Vůbec se vlastně nedivila tomu, že se z něj stalo to, čím byl, po tom, čím si prošel. 

Ale také věděla, že v kdesi v hloubi duše, ji miluje. Věřila tomu. Znala ho, a byla si jistá, že jinak by se takto nikdy nezachoval. 

Však dal znovu všanc svou hlavu. Svou pověst a bezpečí své rodiny, jenom kvůli ní. Kvůli ženě, kterou ze srdce nenáviděl a miloval zároveň. Byla jeho fate, ať se tomu bránil, jak chtěl. 

„Neměj strach, Sarah. Snaž se dělat, co Matteo řekne. Nedráždi ho a poslouchej na slovo. Není tak zlý, jak vypadá. Ty bys to měla vědět nejlépe. Však jsi jeho fate a jste k sobě připoutaní, ať se vám to líbí, nebo ne."

 Sarah lehce přikývla, ale její optimismus nesdílela. Však doposud se na ni ani nepodíval, a najednou má spát v jeho pokoji? Sdílet jeho koupelnu a snad i postel? Skoro se jí nahrnuly slzy do očí, když si představila jeho opovržlivý pohled. 

Ale věděla, že Olivie má pravdu. Byla jeho fate, a nyní dokonce i jeho žena. A zákony mafie znala také moc dobře, tak si v plné míře uvědomovala nebezpečí, které jim hrozí. Ale hlavně si uvědomovala, že je vše, jen a jen její vina. Jenom její. Tak ráda by vrátila čas, ale bohužel, to nebylo možné. 

„Já vím," zašeptala, „udělám vše, co je potřeba." A opravdu to tak myslela.