Sarah se vykoupala a oblékla si tu nejvíce sexy noční košili, jakou našla. Přes to, si pak oblékla župan a usadila se na postel. Nervózně očekávala Matteův příchod, ale vůbec nevěděla, jak se má zachovat.

Když se pak otevřeli dveře a do pokoje vstoupil její manžel, vyskočila na nohy, ale zůstala stát nehnutě u postele.

Vůbec na ni ale nepromluvil. Jen na ni vrhl naštvaný a nenávistný pohled a začal se svlékat. Odhodil sako, boty a rozvazujíc svou kravatu, šel rovnou do koupelny.

Sarah se tedy zase posadila, a když se po několika minutách objevil ve dveřích koupelny, znovu vyskočila. Jen ji ale přehlédl studeným pohledem a prošel okolo ní, jako by byla vzduch.

Sarah na sucho polkla. Tváře se jí rozhořeli vzrušením, protože stačil jediný pohled na něj, a cítila, jak vlhne. Byl prostě dokonalý. Byl bos a na sobě měl jen černé, pyžamové kalhoty, které měl tak proklatě nízko. Jeho mohutná, jako z mramoru vypracovaná hruď, se leskla ještě pod kapičkami vody. Každý jeho sval se při jeho pohybu zavlnil, a když se otočil směrem k ní, málem nahlas vydechla. Tu jeho hruď, by měli zakázat. Svaly na prsou a pekáč buchet na břiše. A vypracované véčko, které se stejně tak jako úzký proužek ochlupení, ztrácel v jeho kalhotách.

Přešel pomalu k baru, nalil si skleničku a pak se posadil do svého křesla pod okno. Smočil své rty a pak se na ni teprve podíval.

„Čekám!" zavrčel, „Doufám, že alespoň vzrušit mne dokážeš!" Naschvál ji přejel pohledem tak, jako by o tom vážně pochyboval. Že to ale není pravda, věděl jen on.

Sarah polkla a zaváhala. Pak ale bez řečí stáhla svůj župan a odhodila ho stranou. Nohy se jí třásli, jen sama nevěděla proč. Zda vzrušením, kterému prostě zabránit nedokázala, nebo strachy. Ze stolku vzala ovladač, a pustila tichou, taneční hudbu, kterou si připravila. Pak se začala vlnit do rytmu.

Bylo to vlastně jediné, co ji napadlo..., zatančit mu. Ovšem moc ji to neulehčoval, protože měla pocit, že ji snad ani nevnímá. Nebo ho nevzrušuje, napadlo ji, díval se totiž téměř s opovržením.

Že to není pravda, nevěděla. A o to mu šlo. Nenáviděl ji tak moc, že se sám sobě divil, že se mu postavil. Jen doufal, že si toho nevšimla. Stačilo mu, že už jednou se dneska před ní cítil trapně. To ponížení dole mu bohatě stačilo. Jenže jeho dlouhý celibát a její krása na něj zapůsobili, i proti jeho vůli.

„Tak se kurva snaž!" Zavrčel a obrátil do sebe obsah skleničky, „Nebo nejsi schopná ani toho..., vzrušit svého muže?"

Sarah se zastavila kousek před ním a zalapala po dechu. Cítila se jako nahá, však bílá krajka více odhalovala, než zahalovala.

„Já..., takhle to nejde, Matteo," dostala ze sebe potichu, „Chápu, že se na mě zlobíš, ale nemůžeš mi odpustit?" Na chvíli se zarazil a překvapeně povytáhl obočí.

„Proč bych to dělal?" zamrkal, „Řekni mi jediný důvod." Povytáhl na ni obočí.

„Já..., vím, že jsem udělala chybu a omlouvám se za to, Matteo."

„Phe! Chybu?" zasmál se pohrdavě, „Tvoje chyba mě stála víc, než si umíš představit. A pak..., i kdybych chtěl..., proč myslíš, že bych měl?! Snad proto..., že jsi nezodpovědná? Že jsi žárlivá a podezřívavá? Že jsi úplně klidně zahodila všechno, co mezi námi bylo jen proto, že ti někdo něco nakukal? I přesto, že jsi věděla, že mne posíláš na smrt?" zatřásl hlavou k odporu, „Ne! Odešla jsi i přesto, že jsem se k tobě připoutal. Přesto, že jsi věděla, že bez tvé krve zemřu, Sarah! Přesto..., ti stačilo tak málo..., tak málo proto..., abys mne odsoudila." Ještě jednou zatřásl nevěřícně hlavou. Bylo znát, že ho to i přes ztrátu jeho emocí, stále bolí.

A aby ne. Byla jeho fate a jejich pouto přesto všechno, bylo nezlomné. Stále tu bylo, i když on se jemu nyní bránil, a pak nevěřil, že ona nějaké pouto někdy vůbec cítila. Jinak by to prostě nikdy neudělala, to mu bylo naprosto jasné. Nikdy ho nemilovala, tím si byl jist.

Náhle vstal a rozešel se ke dveřím. Sarah na něj udiveně hleděla a najednou nevěděla, co dělat.

„Kam..., kam jdeš?" vydechla.

„Pryč!" vyprskl, „Nemůžu se na tebe kurva ani podívat! Vůbec nemám chuť tě ani šukat!" chytl kliku a otevřel dveře. Pak se na ni ještě otočil, „Až se vrátím, dělej že spíš! Nechci s tebou mít už nic společného! Jediný důvod, který ještě mám, abych tě nezabil, je náš syn!" Pak za sebou praštil dveřmi a rozeběhl se do své pracovny.

Jen on ale věděl, že vše až tak pravda nebyla. Jeho pouto tu stále bylo. I přes jeho bolest a zklamání, přes jeho žal a rozčarování, jeho pouto nezmizelo. Toužil po ní. Jako muž i jako upír.

Nikdy se ji už ovšem nehodlal oddat. Už nikdy.