Isabela Walshová, se zavřela ve svém pokoji. Od chvíle, kdy se večer před tím, dozvěděla tu hroznou novinu, nevylezla s postele. 

V předvečer, jejích dvacátých narozenin, ji otec s matkou sdělili, že na druhý den, ji bude představen muž, který se má stát jejím manželem. 

V první chvíli, měla dojem, že si dělají legraci, ale jak moc, se mýlila. Zabořila hlavu do polštáře.

 Co se den před tím dozvěděla, stále ještě, nemohla strávit. Vždy si myslela, že jsou úplně, normální rodina. 

Její rodiče, jí, i jejího staršího bratra Kiefra, milovali. Je pravda, vždy ji pěkně štvalo, že její bratr, nemá žádných omezení, co ona. Mohl navštěvovat podniky, i bary, které ji byli zcela zakázané. Otec ho v ničem neomezoval, za to jí, držel doma, jako nějakou jeptišku. 

Její vrstevnice, již dávno randily, a ona neměla dovoleno, navštívit ani narozeninovou oslavu, své nejlepší kamarádky. A když, tak za doprovodu, jejích strýčků.

 Zašklebila se do polštáře. Teprve nyní, si uvědomila, že Artur a Ernest, byli dva bodyguardi, dohlížející, na její bezpečnost. 

Mívala i období vzdoru, a již několikrát, utekla z domu, nikdy se ale nedostalo moc daleko. Nyní ji konečně všechno to, dávalo nějaký smysl.

 Její otec, jako jeden z mafiánských bossů, zaslíbil svou dceru, již při jejím narození, synovi, jeho přítele, Nicholasi Kendallovi. Tehdy, mu bylo sotva osm, a on, svou dohodu dodržel. 

Vychoval Isabelu ve zlaté kleci, a uchránil ji, od všech požitků hříšných, i nehříšných. Tak, jak si to Nicholas přál. 

Nicholas Kendall, převzal po smrti otce před třinácti lety, jeho post, ve velmi, mladém věku. Bylo mu pouhých patnáct, když stanul v čele nejobávanějšího, mafiánského gangu, na světě.

 Vybudoval si nezlomnou a neochvějnou pozici, u svých nepřátel. Jeho pověst, tvrdého, neústupného a krutého, mafiánského bosse, ho předcházela. 

I přesto, že Isabelu, rodiče drželi dál, od těchto informací, přesto, se k ní nejednou dostalo historky, o jeho aroganci, domýšlivosti, naprosté ztrátě citu.

 Nejedna z jejich vrstevnic, by ráda pro jeden jediný, jeho pohled, skončila v pekle. Vyprávění, o jeho sexappealu, ovšem nebrala moc vážně. 

Najednou se ozvalo zaklepání, na dveře. 

„Isabelo, holčičko," ozval se hlas, její matky, „měla by ses pomalu připravit. Víš, že se té večeři, nemůžeš nijak vyhnout?!"

 Isabela vykoukla, z pod polštáře a zamračila se. Byla si tím vědoma. Však jejich kuchařka i služebná, se od rána činily, seč mohli. 

„Uvidíš, svého nastávajícího muže, Isabelo. Tak prosím, neudělej ostudu. Víš, že na tom otci záleží." Zašeptala, s nadějí v hlase.

„Ale já ho nechci vidět, mami. Slyšela jsi o tom, co se o něm vypráví? Je to ten nejarogantnější a nejnabubřelejší chlap, široko, daleko." Zalkala Isabela. 

„Chci, aby ses mu líbila. Carol, ti připraví koupel, a pomůže ti s oblékáním, Isabelo." Přísný hlas její matky, ji napověděl, že již není úniku.