Obrátil se na Isabelu a přelétl ji rozzuřeným pohledem. Ani mu to nedalo tolik práce. Měl na ní takový vztek, za její neposlušnost. 

Přirazil ji ke zdi. Isabela se mu samozřejmě, chtěla vykroutit. Házela sebou, v jeho objetí, tak na ni Nicholas ještě více přitlačil. 

Jednal hrubě. Povýšeně. Aby Genkeie přesvědčil, že ona, je opravdu jen pouhá hračka, v jeho rukou. Jeho majetek. Objekt jeho chtíče. Na to jediné, pro svou zvrhlost, mohl Genkei slyšet.

 „Drž! Potřebuju to, sakra! Potřebuju si zašukat!" zavrčel Nicholas, „neumíš poslouchat, tak alespoň uvidíš, co se stane pokaždé, když neposlechneš!" Mluvil japonsky, aby tomu Genkei rozuměl, a byl rád, že alespoň to, Isabela nechápala.

 Znovu na ni přitlačil. Sáhl ji pod sukni a jedním trhnutím, ji zbavil kalhotek. 

„Nenávidím tě!" křičela Isabela v jeho objetí, a Genkeiovy, se evidentně líbil, její nesouhlas.

 Pomalu s nepříčetným výrazem ve tváři, jednou rukou držíc Isabelu pod krkem, si Nicholas rozepnul poklopec. Stáhl kalhoty jen tak, aby vysvobodil svůj penis a vyhoupl si Isabelu do náručí. 

Přirazil ji ke zdi a obmotal si její nohy, kolem svých boků. Pak přirazil. Vší silou a tvrdě.

Isabela vykřikla, a on se začal zběsile pohybovat. Zuřivě přirážel do jejího těla, dokud nevyvrcholil.

 Pak ji udýchaně pustil na zem, a chvíli jen stál, snažíc se popadnout dech. Zapnul si poklopec, a podíval se do její tváře. Tolik nenávisti, v ní ještě neviděl. 

„Chápu," uslyšel Genkeiúv hlas, „již rozumím." Vztáhl ruce v smířlivém gestu, a rozesmál se na celé kolo. Jeho tvář, byla zachována. A vlastně i Nicholasova. Ne, však v očích ženy, kterou miloval.

 Zabránil sice velkému krveprolití, ke kterému by jistě došlo, ale věděl, že ho za to Isabela, bude nenávidět, ještě více.

 Genkei ztratil zájem.

 Nicholas kývl na Kiefera. „Odvez Isabelu domů." Ten jen přikývl a vystrkal ji ven ze dveří. 

Celou cestu s ní nepromluvil. I on, si uvědomoval, závažnost celé situace. Bylo to jako tanec, na odjištěné, atomové bombě. 

Jen Nicholasova duchapřítomnost, zabránila nejhoršímu. 

Teprve když zastavili před haciendou a vystoupili z auta, se obrátil na svou sestru. 

„Nenávidím ho! Jak já, ho nenávidím!" křičela Isabela, jako smyslů zbavená, „je to jen obyčejný prase. Je nechutný. Odporný!" Celá se třásla, a sotva popadala dech rozrušením. 

„Sakra Isabelo! Přestaň!" zařval na ní Kiefer, „ty nemáš vůbec ponětí, o co tady jde! Uvědomuješ si vůbec, co by se stalo, kdyby to neudělal?!" měl na ní takový vztek. Chytil ji za ramena a zatřásla s ní. 

„Genkei, by z tebe vyšukal duši. Podávali by si tě tam, jako obyčejnou děvku. Hračku. Japonská mafie, má taková pravidla, o kterých se ti ani nezdá!" na moment se odmlčel. 

Zatřásl hlavou a povzdechl si. Měl svou sestru rád, ale je pravda, že byla velká chyba, vychovávat ji v nevědomí.

 „Nicholas má pravdu..., ty vůbec nevíš, která bije, Isabelo. Ty nevíš, jak se máš chovat. Vzala sis nejobávanějšího mafiána na světě, tak se podle toho, budeš muset zařídit. A buď ráda, že je to právě Nicholas. Mohl jim tě předhodit, jako vlkům. Mohl udělat cokoliv..., a pokud vím, kdybys ho poslechla, a držela se při něm, nemuselo k tomu dojít! Tak už sakra, nikdy neříkej..., že je to jen obyčejný prase, protože nemáš ani páru o tom, jak bys dopadla, kdyby tě nemiloval."

 Dovedl ji až ke dveřím jejich pokoje a vstrčil ji dovnitř. 

Měl vztek i na sebe, že již dávno, nepostavil se svému otci, a nepřiměl ho k tomu, by svou holčičku, připravil na krutou realitu. Jednou byla dcera mafiána, pocházela z mafie, a bylo jasné, že se stane ženou bosse Nostra Victoria. Měla být připravená. 

Její nevědomost, ohrožovala nejen jí, ale i životy ostatních. A jen Nicholasova láska k ní, znamenala, že je ještě na živu.

 „Koukej se vzpamatovat, sestřičko! Neohrožuješ jen sebe, ale životy nás všech!" zavrčel, „buď ráda, že tě Nicholas trestá pouze tím, že tě ksakru, ošuká. Neříkej, že se ti to nelíbí. Nevěřím ti to." Povzdechl si, a pokusil se o smířlivější tón hlasu. 

I jemu, jak je vidno, ruply nervy. A komu také ne, v obležení tolika mafiánů, s nabitými zbraněmi.

 „Možná by bylo dobré, kdyby sis promluvila s Aishou. Ona tě zasvětí. Do zvyklostí mafie. Do údělů jejich žen. A do tajů milování. Protože mám pocit, že si nevíš rady s tím, co k Nicholasovi cítíš. Ani s tím, že tě právě to jaký je, Isabelo, vzrušuje!"