Isabela odkráčela z místnosti.

Nicholas se za ní chvíli nevěřícně díval. Takovouto reakci, od Isabely nečekal. Nebyl schopen slova. Vlastně neřekl nic, teprve když zmizela za dveřmi, po tváři mu přelétl úsměv.

„Nevíš, náhodou Kiefere, něco o tom, že by moje sestřička, mluvila s Isabelou?" pronesl do ticha.

I Kiefer, byl evidentně z Isabelina výstupu zaskočený.

Kiefer jen povytáhl obočí. „Co myslíš?"

Samozřejmě, že mluvila. A všechno mu řekla. Jako vždy. Aisha nedokázala udržet pusu zavřenou.

Isabela za ní přišla, skoro se slzami v očích.

„Nicholas, již mě nechce!" vyhrkla hned na Aishu, a začala plakat.

„Proč myslíš?" Odvětila překvapeně Aisha. Přece jí bylo jasné, jak moc, ji Nicholas miluje.

„My..., my..., milovali jsme se a...., a pak," polykala slzy.

Nedokázala ze sebe vyloudit souvislou větu. Ale události posledních dní, na ní dolehli v plné síle. Však ji evidentně odmítal. Otočil se na druhou stranu, a dělal, že spí. Nebo nepřišel vůbec, aby jí nemusel čelit. I když kolikrát sama cítila, že po ní touží, vždy to obrátil tak, že k ničemu nedošlo. A k jejímu překvapení a zlosti, jí to vadilo.

„Už mě nechce, Aisho. Přeci by si mě vzal, když ví..."

„Hmm, a co ví, Isabelo? Pokud vím, doteď, jsi ho nenáviděla."

„To ano, ale já..."

„Tak fajn," povzdechla si Aisha, „myslím, že má Nicholas jiný problém, Isabelo. Miluje tě. Jen..., jeho sexuální apetit, je trochu vyhraněný. Má strach, aby ses mu nerozpustila v rukách."

Isabela popotáhla a zamračila se na Aishu. „Nejsem žádná cukrová panenka." Zavrčela nechápavě.

„Isabelo, zkus mu ukázat, že po něm toužíš. Zkus mu ukázat, svou sílu a vášeň. Nicholas je hurikán. Je to nespoutaný živel. Říkala jsem ti přeci, co je vášeň. Takový, je on. Zkus se mu nabídnout. Překvapit ho. Vzít mu slova z úst. Dostat ho na kolena."

„Myslel, jsem si to." Zabručel Nicholas, a koutky jeho úst, se nadzdvihli.

„Mám pocit, Nicholasi, že nějaká ta horká, mafiánská krev, v ní přeci jen koluje. Jak znám Isabelu, myslím, že si děláš zbytečné starosti."

Věděl o Nicholasovi, jako jeho pravá ruka, přítel, a snoubenec jeho sestry, samozřejmě vše.

To on, hlídal v předpokoji bytu, kam si zval své děvky, ještě než si Isabelu přivedl domů. Věděl, jaký je, a jaký druh sexu má rád. Ale také věděl, že by Isabele, nikdy neublížil. A také věděl, že od té doby, co se stala jeho ženou, se na jinou ani nepodíval.

Věděl o něm vše, a když konečně Nicholas po třech letech svolil k zasnoubení s jeho sestrou, tehdy se stali opravdovými přáteli.

Nicholas zamyšleně uložil svou pistoli do stolu. „Zatím jsem si ji vzal třikrát, Kiefere, a dvakrát, z toho bylo fiasko. Bojím se, že se neovládnu. Když jsme se milovali naposled, hodně jsem se držel, a stejně jsem měl pocit, že má dost."

„No..., a co kdybys to nechal na ní? Myslím, že kdyby se jí to nelíbilo, nebude na tebe řvát, ať ji sakra ošukáš."

Uběhla nejméně hodina, od té doby, co Isabela odešla.

Nicholas vlastně doufal, že již spí. Neměl zrovna nyní náladu na to, ji vysvětlovat, proč se s ní nehodlá milovat. A pak, starosti Kiwo Genkeiem, mu také moc nepřidali.

Otevřel dveře pokoje. Vstoupil dovnitř, a zůstal stát, jako přimrazený.

Úplně mu spadla brada.