Isabela doběhla do pokoje a zhroutila se na postel. Bylo jí do pláče. Jeho arogantní, sarkastický a jízlivý výraz, ji přímo drtil. 

Přitom v noci, byl tak něžný. Chápaví. Bylo to tak dokonalé, že zadoufala, že snad...Utřela si slzy z obličeje. 

Zadoufala, že ji snad odpustí? Ano! A to si nyní, tak moc přála, z celého srdce. 

Již ji to všechno konečně došlo. A po té, co jí řekl, že její otec žije, si uvědomila krutou pravdu, byla to ona, kdo mu ubližoval. Ne naopak. 

Ani rozhovor a Aishou, ji nedodal zrovna moc optimismu do žil. 

„Isabelo. Nicholas má zlomené srdce. Bude trvat dlouho, než se zahojí. Budeš mu muset nyní ty, dokázat, jak moc ho miluješ. Aby uvěřil, že už se nemusí bát, ti dát tu svou."

 Posadila se a pevně semkla rty. Fajn. Je to její vina, tak bude muset zatnout zuby a bojovat.

 Miluje ho. Tím si již byla jistá. I přes to, že si myslela, že ho z celého srdce nenávidí, si uvědomila, že ho milovala celou tu dobu. 

Oblékla si šortky a tílko a vyběhla ze dveří. Rozhodnuta, ho přimět k tomu, aby jí musel čelit. Aby mu měla šanci nějak dokázat, že není taková, jak si myslí.

 Vzpomněla si, jak ji jednou vzal na jeho ostrov. Tehdy vlastně s překvapením zjistila, že i pilotovat letadlo dokáže. 

Magic Bay. Malý kouzelný ostrov, se zátokou s průzračnou vodou, a s nádhernými útesy. Jen mu tehdy moc nevěřila. Tehdy byla ještě přesvědčená, jak moc, ho nenávidí. 

A když ji žádal, aby s ním skočila s útesu, že nikdy nic krásnějšího nezažila, odmítla. I když ji prosil, ať mu věří, že by nikdy nedovolil, aby se jí něco stalo, a ona hrdě odkráčela pryč, tehdy poprvé, viděla v jeho očích bolest. Řekla mu i spousty nepěkných věcí, které by nyní, tak ráda, vzala zpět.

 „Chci s tebou letět, na Magic Bay." Vyhrkla Isabela, když se bez zaklepání, vřítila do jeho pracovny. 

Nicholas překvapeně vzhlédl od stolu, a i Kiefer, stojící vedle něho, si překvapeně odfrkl.

 Nicholas povytáhl obočí a udiveně ji přelétl pohledem. 

„Vážně? Neměl jsem pocit, že bys naposled, byla tím výletem, nějak nadšena. Pokud si dobře vzpomínám, řekla jsi tehdy, že mě nenávidíš. Že nebudeš setrvávat sama na ostrově, s někým takovým, jako jsem já, Isabelo! Řekla jsi, že mi nevěříš, když jsem tě prosil, ať se mnou skočíš."

 Isabela nervózně popošlápla. Seděl klidně, a díval se na ni s tak ledovým klidem, až ji zamrazilo.

 „No já..." nervózně si uhladila lem svých šortek, „tehdy jsem myslela..., tedy nemyslela..." najednou ji došla slova. Nahlas polkla. Však jeho pohled, ji propaloval, až na dno její duše.

 Pomalu vstal a zamířil k ní. Měla nutkání couvnout, ale bojovně vystrčila bradu, a zadívala se mu do očí. 

„Nebo máš strach?!" vypadlo z ní. 

Nicholas se zhluboka zasmál. Pak jako když utne, se zarazil a podíval se ji do očí. 

„Fajn! Jak chceš. Poletíme tedy na Magic Bay. Pod jednou podmínkou..., budeš muset, se svým nesnesitelným manželem, kterého tak nenávidíš, setrvat tam o samotě, několik dní." 

Isabela do široka otevřela oči. Zalapala po dechu. Najednou ji to nepřišlo, jako moc dobrý nápad. Milovala ho, ale najednou dostala strach z toho, být s ním tak dlouho, a samotná. 

„Já..., ale Adam..." zkusila to. 

„O Adama je postaráno." Odvětil klidně, a ve tváři mu zacukalo. 

„Musím..., musím kojit." zkusila to ještě. 

Jeho oči zajiskřily. Prstem jí nadzdvihl bradu. 

„Pokud vím, již Adama jen dokrmuješ. Pár dní to jistě nebude problém. A jestli se jedná o tebe..., rád ti s tím pomůžu, Isabelo." 

Isabela zčervenala, až ke kořínkům vlasů. Věděla, kam tím míří. Chtěl ji říci, že pakliže by měla problém, s přemírou mléka a tlaku ve svých prsou, rád ji pomůže, se ho zbavit.