Ďábel položil Dianu na svoji velikou postel a postavil se vedle ní.

 Notnou dobu jen tak stál, a kochal se její krásou. Její čistotou a nevinností. Byla jako anděl, mezi démony. 

Hltal její krásu a její emoce a musel si přiznat, že to bylo poprvé, kdy zatoužil, aby i jí, se milování s ním líbilo.

 Doteď, mu stačilo jen ukojit své tělo, ale nyní, potřeboval ukojit i svou černou duši. 

Sáhl ke svému opasku, a aniž by z ní spustil zrak, ze sebe shodil své kalhoty. Stál nyní před ní nahý a zcela připraven, si ji vzít. Její obdivný a vzrušený pohled, mu vehnal úsměv do tváří.

 „Nemusíš se bát, Diano," zašeptal, když přečetl její pochyby, „pojmeš mě zcela bez problémů. Jsi stvořena pro mě." Dodal, a najednou si uvědomil, že tomu konečně uvěřil. Byla to ta pravá. O tom nebylo pochyb. 

Každou jinou lidskou dívku, by jeho oheň spálil na popel. Ani se svými milenkami, se nemohl milovat ve své královské podobě. I ony, byť démonky temnoty, by zhynuly. 

Pomalu si klekl na postel tak, aby skoro zalehl její tělo. Vzepřel se na pažích, a na kolenou a užíval si její blízkost.

 Díval se jí do očí a zhluboka oddychoval. Nechtěl na ní spěchat. Stále čekal, zda nezaváhá. Tak se ale nestalo. 

Naopak, vpletla mu opět prsty do vlasů, a vzrušeně se dotkla jeho rohů. Jemně je hladila svými prsty a obdivně se na něj dívala. 

„Nikdy bych nevěřil, že sám satan, v tobě může vyvolat takové pocity." Zapředl vzrušeně. 

Cítil, jak je rozechvělá, a jak moc, po něm touží. I jeho, ten intimní dotyk jejích prstů na jeho rozích vzrušoval. Bylo to pro něj něco, jako kdyby se dotýkala jeho údu. 

Pomalu se sklonil, a začal drobnými polibky, zasypávat celé její tělo. Od hlavy, až po konečky prstů na nohách. 

Líbal ji vášnivě a dotýkal se jí tak, jakoby byla nejdražší drahokam. Jakoby se mu mohla rozpustit mezi prsty. 

A když jí něžně roztáhl nohy a přisál se mezi ně, oba vzrušeně zasténaly. Sál její vůni a náruživě kroužil svými ústy tam, kde tak moc, se chtěl ztratit. 

Pak se zadýchaně vyhoupl na pažích, a několik okamžiků, se snažil nabýt koncentrace. 

„Chci tě tak moc, až z toho šílím," vydechl, „potřebuji tě, Diano. Jenom chci, abys věděla, že jakmile si tě vezmu, již nebude cesty zpět. Nikdy!" zakroužil v jejím obličeji, ale její emoce, mu sami dali odpověď.

 „Udělejte to, můj pane!" dostala ze sebe Diana mezi jednotlivými výdechy, „vezměte si mě! Však jsem i bez tak celá vaše a nikdy, tomu nebude jinak."

 Ďábel ještě chvíli váhal, pak ale vzal její nohy do svých dlaní a jedním trhnutím pánve, se s ní spojil. 

Oba vykřikli současně. Oba sotva popadali dech. Bylo to jako výbuch uvnitř jejich těl. Jeho oheň, se ještě více rozhořel a planul tak jasně okolo nich, že osvětlil celou místnost, jako ve dne. 

Za okny se zvedl vítr a rudé blesky, co chvíli prosvětlili oblohu. A s každým přírazem do jejího těla, se ozval mohutný zvuk hromu. 

Apokalypsa, která venku nastala, naznačovala jeho poddaným, že se jejich pán, právě spojil se svou vyvolenou. 

A když s posledním přírazem vyvrcholil do jejího těla, a jeho semeno se dostalo konečně tam, kam mělo, celá obloha vzplála rudou září.