„Teď jsi má," vydechl, když si ji přivinul do náručí, „na vždy! Tvé tělo, i tvá duše, Diano. Oddala ses ďáblu celá. Již nemáš na vybranou." 

„Já vím, můj pane." Zašeptala Diana a vzhlédla k němu. Ležela v jeho hořící náruči a dívala se do jeho rudých očí, ze kterých jen ona, dokázala vyčíst lásku, kterou k ní cítil.

 „Ne, nevíš, Diano," řekl zamyšleně a pohladil ji po tváři, „stále nemáš ani tušení, co to obnáší."

 „Dal jste mi na vybranou, můj pane. A já si vybrala. Jsem dospělá žena, a vím, co chci. A já chci vás!" 

Ďábel zprudka vydechl. Stále ho překvapovala. Víc a více. Její bezelstná čistota, snoubící se s její statečností a zranitelností ho vzrušovala, i děsila zároveň.

 Celý Carhar, všichni jeho poddaní, již věděli, že se jejich král spojil s touto dívkou. Čekali na to celá tisíciletí. 

Jako samotný vládce pekel, to ještě nikdy neudělal. Jeho lidská podoba, mu umožňovala sex s jeho milenkami, a i přesto, to musely být démonky z řad upírů. Každá jiná, by zemřela.

 Ale coby vládce pekel, se mohl spojit jenom s ní. S tou jedinou, která mu byla předurčena. 

Měla mu darovat syna, kterého by hned po jeho narození, mohl jmenovat vládcem Almiony a konečně svrhnut svého bratra z jeho trůnu. 

Znovu by spojil obě země do jediné, jak tomu bylo ještě zprvopočátku, a nastolil by svou vládu. Však na to všichni čekali tak dlouho. Všichni poddaní, z obou království vzývali satana, aby se tak konečně stalo. Modlili se k němu. Protože on, ač satan, byl spravedlivější, než jeho bratr Aaron. Padlý anděl. 

Jako nejvyšší a nejmocnější démon na světě, mohl svého bratra Aarona lehce rozmáčknout jak švába mezi prsty. Nemohl to ale udělat. Nesměl. Celá jeho zem by bratrovraždou, vzplála.

 „Mé sémě, v tvém lůně klíčí, Diano," zašeptal, „a já sám nevím, co způsobí s tou, do které jsem se zamiloval."

Zadíval se jí do očí a zhluboka se nadechl. Najednou si byl jist, že onen cit, který cítí, je skutečně láska. 

Zprudka si odfrkl. Přeci jako ďábel, nic necítí. Jeho emoce jsou pevně uzamčeny, a on přesto miluje? A může si to on, vůbec dovolit? 

Však právě láska, donutila Aarona padnout až na samé dno. Byl to Aaron, kdo byl vládcem světla, a on, Daren, vládcem temnoty. Jeden anděl, druhý ďábel.

 A právě láska, jeho bratra, anděla s duší tak nedotčenou, jako je její, dohnala tam, kde je nyní.

 Jeho duše zčernala a jeho emoce se pevně uzamkli, jako ty jeho. Jen s jedním rozdílem. On, coby vládce podsvětí, s tím uměl žít, na rozdíl od něj. 

Najednou se satanovy otřáslo srdce. Uvědomil si totiž, že ona je stejně čistá, jako byl Aaron, který podlehl tak snadno. Zakroužil v jejím obličeji a pohladil ji něžně po tváři. 

„Jestli je to láska, co cítím, pak tě k smrti miluji, Diano," vydechl, „a slibuji, že ať se stane cokoliv, nenechám tě padnout, až na samé dno. Až tam, kde se ocitl můj bratr."