„Ji..., jistě, lorde, Carpentere. Oceňuji váš přístup. Vím, jak je nahlíženo na ženský úděl ve společnosti, a už mnoho století. Hlavně jejich církevní výchova, která je ve vysokých kruzích ceněna, však činí z dívek bezduché loutky, které se bojí těla svého muže, a on je pak nucen k hříšným krokům, které by třeba ani jinak neučinil. Jako třeba navštěvovat hříšné domy."

 „Opravdu si to myslíte?" zamrkal Nicholas překvapeně. Nedokázal skrýt svůj úžas. Tato dívka, ho překvapovala stále víc a více. 

„Ano, myslím," zčervenala Avery, „můj bratr je toho důkazem, můj lorde. Nešťastně se zamiloval a svou bolest vybíjel si v nevěstincích." Sklopila zrak, a tehdy ji napadlo, že i jeho chování se v mnohém podobalo tomu Christianovu. Nebyl zvrhlí, jen léčil své zraněné srdce. Při tom zjištění, rozbušilo se její srdce ještě víc.

 „Musím říci, že i já, oceňuji váš přístup," vydechl lord, „a mohu-li se zeptat..., prošel váš bratr oním obdobím bez úhony?" 

„Ano, lorde Nicholasi. Nicholas je vážený muž. Je sice stále svobodný, ale oddal se službě králi. Nevím sice, co přesně pro něj vykonává, mohu se jen dohadovat." Avery nahlas polkla, nehodlala lordu Nicholasovi vysvětlovat, jak přiměla bratra k rozumu. Však její tehdejší výstup v nevěstinci, byl dosti odvážný.

 Nicholas zamyšleně přikývl. Christian Farchild, bylo známé jméno ve vyšších vládních kruzích. Něco si již o něm zjistil. Ačkoliv ho nikdy neviděl, věděl o něm téměř vše. Pracoval pro vládu, a bezpochyby moc dobře, protože ani on, nedokázal zjistit jeho přesné zařazení. 

Opřel se do opěradla křesla a přikývl. Téměř se utápěl v rozpacích dívky, která před ním seděla rudá, jako rak. Přišlo mu to roztomilé a vzrušující. Byla pro něj záhadou a pokušením tak velikým, že to nedokázal pochopit. 

„Dobrá, slečno Farchildová," řekl pak a pokynul ji, „Jako bych tu nebyl. Ujměte se slova." Avery si nervózně poposedla a hodila zoufalý pohled směrem k Chloe. 

„Já..., ale nevím, kde mám začít." Zašeptala nešťastně. Obyčejně jí slova nechyběla.

 „Tak začněte pohledem na lidské tělo, slečno Farchildová. Pak mé dceři vysvětlete pojem manželství a hlavně, ji poskytněte osvětu, co se týká spojení, mezi mužem a ženou." 

„Ach.., je..., je velmi důležité, aby se dívka nebála těla svému muže," zašeptala do země, „mnoho dívek nemá ani ponětí o tom, jak mužské tělo vypadá. Nemají nikoho, kdo by jim vysvětlil jejich rozdílnost..."začala opatrně a neodvážila se podívat lordovi do tváře.

 „Já ale vím, jak mužské tělo vypadá. Nastudovala jsem si knihu, kterou mi tatínek půjčil a neděsím se toho," prohodila Chloe a strčila si do pusy další z koláčků, „A dokonce chápu i to, proč jsou někde vyobrazeni tak, jak jsi říkala, Avery. Že by těžko mohli chodit s něčím takovým."

 „Ach ..., tak..., pokračuj..." 

„Tomu se říká erekce, že ano, Avery?"

 „Erekce?" vydechla, a pak přikývla, aby skryla své nevědomí. Jen doufala, že si toho lord nevšiml, „Ji..., jistě." 

„Tedy si myslím, že to vyobrazuje muže, připraveného ke spojení muže se ženou." Pokračovala Chloe. 

„Ach tak..., je to stejné, jako jsem viděla u našeho kozla, když připouštěli..." Vyhrkla ze sebe, protože si vzpomněla na to, jak jí to vysvětloval Christian, „Tedy..., uvádím to jako příklad, samozřejmě."

 „Samozřejmě. Jak jinak." Prohodil Nicholas a pevně semkl rty, aby se nerozesmál.

 „Samozřejmě..., myslím si, že u lidí je to trochu jiné, než u zvířat. Zvířata nepotřebují k obcování lásku. A možná ani lidé, ale já jsem toho názoru, že bez toho, to nemůže být ono," zadívala se na Chloe, „myslím, že není na škodu si počkat, až najdeš toho pravého. Až budeš zamilovaná a budeš připravena dát tomu muži nejen své tělo, ale i srdce." 

„Tedy myslíte, slečno Farchildová, že mezi milování a sexem je rozdíl?" 

„Jistě!" zamračila se na něj. Jak se mohl takto ptát? Byla sice nezkušená, ale onen rozdíl chápala dosti jasně. Dostala najednou na něj vztek, že se vůbec ptá na takovou samozřejmost. Snad i náznak žárlivosti projevil se u ní, když si představila jeho četné návštěvy v nevěstincích. „Nejde přeci jen o ukojení těla, lorde Carpentere! Jsem možná nezkušená, ale cítím, že jde o mnoho víc! Až já se jednou oddám muži, budu si jistá, že ho miluji!" Vyprskla na něj rozčileně, a ani nepostřehla jeho pobavený výraz. 

„To mě těší, slečno Farchildová. Tedy uznáváte věrnost?"

 „Jak se můžete takto ptát?!" načepýřila se jako kohout, „Samozřejmě, že uznávám věrnost. Ovšem totéž..., lorde Carpentere, budu očekávat i od svého muže!"

 „To bez pochyby, slečno Farchildová." Mrkl na ni, a po tváři mu přelétl spokojený výraz.