UKRYTÁ VÁŠEŇ HRABĚTE Z KROMWELLU 16 ČÁST
„Vaše koupel je připravena, slečno. Přejete si, aby vám přišla služebná Marie na pomoc?"
„Děkuji, Arture. Myslím, že to zvládnu sama." Usmála se Avery a vstoupila do místnosti, ve které nechal lord Nicholas zbudovat koupelnu.
Už při svém vstupu, byla ohromena. Hrabě zřejmě penězi nešetřil. Viděla něco takového, vlastně poprvé v životě. Zvykem bylo, že pakliže panstvo zatoužilo po koupeli, nechala se přinést káď do místnosti, kterou naplnili vodou, a po té ji odnesli.
Toto byla ale místnost, sloužící jen k očistě těla, a zdála se jí nádherná. Uprostřed místnosti stála veliká káď, plná horké vody, která byla uvnitř pokryta plátnem, aby se koupající neporanil o drsné stěny. U zdi pokoje stála lavaba, což bylo umyvadlo s konvicí na vodu. Toaletní stolek se zrcadlem a stoličkou. Okolo spoustu skříněk. Porcelánových mycích souprav. Mýdelníky, flakóny, dózy i misky na holení. Byla opravdu unesená.
Rozhlédla se kolem a zasněně se začala svlékat. Lord Nicholas byl opravdu galantní. Zmínila se jen tak mezi řečí, že o něčem takovém slyšela, a on hned vyslyšel její přání. Musela si přiznat, že uplynulý měsíc byl pro ni úchvatný.
Sblížila se s Chloe tak moc, že spolu trávily většinu času a rády. A k jejímu překvapení, i lord Nicholas. Zprvu se občas přišel jakoby náhodou podívat na jejich vyučování a pak zase odešel. Po čase vydržel s nimi v jedné místnosti déle. Navštívil je kolikrát i v zahradě a zařídil piknik, který si náramně všichni tři užili. Vzal obě na vyjížďku, i se s nimi vydržel procházet dlouhé hodiny. Hráli hry, šachy, dámu, i karty. A když vyprávěl, Avery bez dechu poslouchala.
Byla jím tak okouzlena, že se nemohla pokaždé dočkat dalšího dne. Nemohla ani říci nic, aby hned nesplnil její přání. Vždy samozřejmě pod nějakou záminkou to učinil, aby to vypadalo nevinně, ale ona cítila, že jí chce udělat radost.
V jeho přítomnosti, cítila se krásně a nedokázala na něj přestat myslet ani tehdy, když s ní nebyl. V noci nemohla spát a kolikrát se přistihla přitom, že touží po jeho polibku. Zamilovala se do lorda Nicholase Carpentera, devátého hraběte z Kromwellu, tím si byla jistá.
Ačkoliv byla nezkušená, cítila, že po ní touží. Že je rád v její blízkosti, ale poznala, že se stále brání svým citům. I když si nemohl pomoci, a toužil být s ní, jakoby mu strach stále bránil, se jí otevřít.
Když už si několikrát myslela, že už ji políbí, vždy se nakonec s velkým sebezapřením ovládl, a kvapně odešel. A tak se to stalo už několikrát. Držel ji ve svém náručí, slyšela snad i jeho bušící srdce, dýchal tak zhluboka, jakoby sotva popadal dech a jeho oči byli zamlženy touhou. Nakonec ji ale pustil a utekl. Vždy.
Na druhý den pak znovu dělal jakoby nic a trávil s nimi většinu času. Jejich rozhovory byly čím dál více prosyceny touhou a vášní, obou dvou. A proto také téměř pokaždé, dopadli tak, že jejich slovní přestřelky nebraly konce. Jakoby ani jeden z nich, nechtěl uhnout z cesty. Kočkovali se a Avery cítila, že právě její přirozeně upřímná povaha a nutnost říci vždy, a za každých okolností co si myslí, se mu líbí, a zároveň ho popuzuje.
Lord Nicholas byl pro ni záhadou, i když tušila, proč je takový. Měl strach. Bál se znovu zamilovat. Lady Evelyn ji už několikrát vyprávěla, čím vším si musel projít, a tak se tomu ani nedivila. Jenže se zamilovala a byla si tím jistá.
Avery vylezla už z téměř studené lázně a osušila se. Natáhla si připravenou noční košili a župan a rozešla se do svého pokoje. Před jeho pracovnou, však zaváhala. Byla už tma, a tak doufala, že už spí. Zatoužila po knize a nějakém milostném románu, který by zahřál její srdce.
Vzala za kliku, a potichu vstoupila dovnitř.