Druhý den odpoledne se Avery vydala s Chloe vyučovat do zahrady. Potřebovala alespoň na chvíli, dostat odstup do lorda Nicholase. I ji, jejich polibek rozrušil, ale dle všeho, jinak než jeho. Utvrdilo ji to v tom, že se do lorda zamilovala. 

„Stalo se něco Avery?" Otázala se Chloe, a zabodla do ní své modré, pronikavé oči.

 „Nic. Promiň, Chloe. Jen jsem se zamyslela." 

„Jsem moc ráda, že jsi tu," řekla dívka po chvíli, „a tatínek taky. Věř mi. Už dlouho nebyl tak šťastný."

 „Ach..., to se ti zdá, Chloe. Se mnou to nemá jistě nic společného." 

„Víš, včera jsem dočetla milostný román," řekla Chloe jakoby mimochodem, „jen jsem z něho tak rozrušená, že bych se s tebou ráda podělila o jeho dojmy."

 „Dopadl snad špatně? Milostný román přeci musí vždy dopadnout dobře. To by nebyl milostný román."

 „Viď? Taky jsem si to říkala, ale hlavní hrdinka dostala strach, a já nevím proč. Však mi přišlo, že je tak statečná a do hlavního hrdiny zamilovaná. Dokonce se mi zdálo, že má docela pokrokové názory na tu dobu, ale vzdala to."

 „A proč to proboha udělala?!" 

„To jsem právě nepochopila," pokrčila rameny, „věděla o tom, že hlavní hrdina váhá. Že má za sebou těžké období a je zklamaný láskou i životem. Dokonce se mi zdálo, že s ním cítí a chápe ho. Že pochopila, že se jen brání znovu zamilovat, ale ona to vzdala." 

„Tak to nebyl milostný román!" zamračila se Avery rozčileně, „Proč o něj nebojovala? Měla ho přinutit cítit. Něco udělat. Cokoliv, i kdyby to byl boj!" 

„Mám stejný názor, jako ty. A proto to nechápu. Nevěřím totiž, že ona nepochopila, že k ní něco cítí, ale že se jen brání. Jistě..., byli zde nějaké překážky, ale žádné, které by se nedali překonat, když budou chtít. Nemyslíš si také, že když víš, že je to ten pravý, nebo ta pravá, že musíš udělat cokoliv?"

 „Samozřejmě!" přikývla Avery horlivě, rozrušená onou představou. Milostné romány hltala ve velkém a šťastný konec, byl dle ní podmínkou. „Cokoliv!" vykřikla s úsměvem, „Svázat hlavního hrdinu a přinutit ho k přiznání. Skolit draka, nebo zabít soka!" Zarazila se a pak se zhluboka nadechla, „Nebyl náhodou ten hlavní hrdina ženatý?" 

„Byl, ale nic to pro něj neznamenalo. Ta žena pro něj neznamenala nic. Nemiloval ji, jen ho využívala, a on se nechal. Ale kdyby měl důvod znovu žít..." povytáhla obočí a zadívala se Avery do tváře, „Bude mi sice teprve jedenáct, ale nejsem hloupá. A ty také ne, Avery. Viděla jsem vás včera, jak jste se líbali." 

Avery zrudla a nejistě se podívala na lordovu dceru. Její pohled jí ale sdělil, že se nezlobí. Spíše naopak. Uculovala se na ni, jako sluníčko. 

„Já..., nevím, co na to říci." Zašeptala Avery a sklopila zrak.

 „Miluješ mého tatínka?" Avery překvapeně vzhlédla a zalapala po dechu. Nedokázala lhát, i kdyby chtěla. I kdyby to uměla, a to ona nikdy nedokázala. Chloe se na ni dívala s nadějí v očích.

 „Ano. Miluji tvého otce, Chloe. Zamiloval jsem se do něho, jsem si jistá." Chloe radostně vypískla a chytla ji okolo krku. 

„Tak co tedy říkáš na ten milostný román?"

 „Že byl špatný. Hodně špatný." Povzdechla si Avery a rozesmála se.

 „Takže říkáš, že by měla hlavní hrdinka bojovat o srdce svého prince? Zabít svého soka?"

 „Jistě."

 „Pak myslím, že budeš mít příležitost. Mám pocit, že dnes přijede Naomi, aby tatínka zase trochu vyždímala z peněz."