„Jediné, co ti můžu nabídnout, je horký čaj." Usmál se Nicholas a podal Avery kouřící šálek.

 Avery seděla před krbem, na vydělané kůži, zabalená až po krk v dece a konečně se jí zdálo, že se začíná prohřívat. Jen nevěděla, jestli je to teplem z krbu, nebo pohledem na Nicholase. I když měl deku omotanou okolo pasu, byl dokonalý.

 Sedl si vedle ní a pak napřáhl ruce. „Opři se o mě zády, ať máš pohodlí."

 Avery na moment zaváhala, protože být tak blízko něho, zdálo se jí téměř nebezpečné. Ne proto, že by on snad dokázal využít situace, ale proto, že ona sama by chtěla, aby to udělal. Opřela se zády o jeho hruď a Nicholas si ji přivinul do náručí. 

Chvíli ji jen tak držel, a oba dívajíc se do ohně, mlčeli. Pak se sklonil k jejím vlasům, a začal pobrukovat nějakou melodii. Jemně ji houpal v náručí a začal potichu zpívat. Jeho hlas byl melodický a mužný, a Avery přes tlukot svého srdce, měla pocit, že neslyší ani slova písně.

 „Nádherné. Zpíváte tak krásně, lorde Nicholasi." Vydechla, když jeho hlas ustal. 

„Říkej mi Nicholasi. Jen, Nicholasi. Prosím." Zašeptal do jejích vlasů a Avery se zachvěla.

 Tak moc toužil slyšet z jejích úst své jméno, bez toho formálního oslovení. A ještě více při tom, kdyby se spolu milovali. Tužil po ni. Nedokázal zabránit svému tělu, aby se to neprojevilo. Jen se modlil, aby to nepoznala. 

„Zazpívej mi teď ty." Řekl po chvíli, aby prolomil ticho a zahnal své bujné představy.

 „Já neumím zpívat. Ne, tak krásně, jako ty..., Nicholasi." Zašeptala, a jemu se rozbušilo srdce jako na poplach.

 „Dobře, tak mi něco vypravuj," ztěžka polkl, „Třeba..., co jsi četla za knihu naposledy?" 

„Ach..." začervenala se, a byla ráda, že sedí zády k němu, „nevím, jestli to mohu říci."

 „Proč ne? Řekni mi to. Prosím."

 „Moje poslední kniha," vydechla po menším zaváhání, „byla trochu nemravnější. Tajemství milování." Tváře se ji rozhořeli, a automaticky i sklopila zrak, i když ji neviděl do tváře.

„Co je na milování nemravného, zlatíčko," zašeptal do jejích vlasů, „vyprávěj mi o ní." 

„Ach..., ta kniha byla opravdu hodně odvážná. Až jsem se u ní červenala. Nevím jestli..."

 „Prosím..." 

Avery se nadechla, aby uklidnila frekvenci svého zrychleného dechu. Hlavu měl zabořenou na temeni její hlavy a jeho dech ji hladil na kůži. 

„No..., bylo to krásně romantické, ale dosti dopodrobna bylo vyobrazeno všechno, co dělali v posteli." 

„A co to bylo?"

 „Milovali se."

 „A to bylo nemravné?"

 „No..., když, se nad tím zamyslím..., tak ne. Máš pravdu..., milování není nemravné..." dostala ze sebe ztěžka, ale dýchala již tak zhluboka, že to musel poznat.

 „Takže..., se ti kniha líbila?" Vydechl a Avery cítila, že je na tom obdobně, jako ona. Snad se i chvěl, nebo to bylo ona? 

„A..., ano..." zprudka se nadechla, „líbila," na moment zavřela oči, „moc se mi líbila, Nicholasi." Vypustila přebytečný vzduch z plic a ještě několikrát se zhluboka nadechla. Pak se zprudka otočila.

 Už nedokázala bojovat se svojí touhou a s tím, co cítí. Následující okamžiky, ani nedokázala popsat. Jestli to bylo ona, nebo on, kdo byl rychlejší, ale vrhla se mu do náruče. 

Nicholas ji k sobě přitiskl a jejich rty se spojily, s téměř zoufalou touhou.