Dlouhé dva měsíce, bylo všechno jako dřív. Nicholas s Avery a Chloe trávili spolu většinu času a jejich štěstí z nich sálalo na míle. Byl zde jen nepatrný rozdíl, ani jeden se nedokázal vzdát toho, co k sobě cítili. Oné přitažlivosti a touhy. 

A kdykoliv to bylo možné, přitáhl si Nicholas Avery do náručí a políbil ji. Avery pak pod rouškou tmy spěchala večer do Nicholasovi ložnice a milovali se. Jejich láska stále sílila, a všimli si toho i ostatní. Před nikým už nedokázali skrýt, že se milují, a že jsou milenci. Bylo to jasné Evelyn, i Arturovy. A dokonce i Chloe.

 I když Nicholas věděl, že dělá chybu, a že by se ji měl vyhýbat, prostě to nedokázal. Averyna láska mu dodávala naději na lepší a šťastnější život, i když mu bylo jasné, že ho čeká ještě dlouhá cesta.

 Aby mohl přiznat lásku k Avery, musel se rozvézt. Jenže rozvod nebyl zrovna jednoduchý. Byla to zdlouhavá a nákladná záležitost. Musel získat zvláštní dekret od krále a svolení církve k rozvodu. Zaplatit horentní sumu, kterou si chudí šlechtici ani dovolit nemohli. 

Nicholasovi ovšem na penězích nezáleželo. Jako hrabě z Kromwellu, byl značně movitý, ale onen zdlouhavý proces, přiváděl ho k šílenství. Když pak Nicholas po dvou měsících držel v ruce dekret, trochu se mu ulevilo. I když věděl, že to nejhorší, ho teprve čeká. Naomi se nevzdá, to mu bylo jasné. Čekal ho nyní zdlouhavý proces církve, kdy ona teprve rozhodne o tom, zda manželství je možné anulovat.

Nicholas stál právě u okna své pracovny a díval se ven. Každý den, sám sebe přesvědčoval o tom, že by měl Avery nechat být. Alespoň do té doby, než bude zřejmé, že je volný. Kdyby totiž vyšlo najevo, že už není panna a je jeho milenkou, ztratila by veškerou naději na to, aby sobě našla dobrého manžela. 

Na jednu stranu si ani nedovedl představit, že by ji ztratil a patřila by jinému muži. Miloval ji, a netoužil po ničem jiném, jak s ní strávit svůj život, ale na druhou stranu se cítil jako sobec. Nedokázal se jí vzdát, ani ji odolat, i když vlastně nevěděl, zda ona touží po tomtéž. 

V jeho očích byla nevinná a nezkušená, a mnohdy ho napadlo, že vše je jen jeho vina. On jako zkušenější, měl odolat své touze. A místo toho, ji každý den, zas a znova podléhal. 

S láskou pozoroval Avery, která seděla pod rozlehlým dubem na lavičce a četla si. Už jen pohled na ni, vzbuzoval v něm touhu, sevřít ji v náručí. Náhle Avery zvedla hlavu, a zadívala se směrem k cestičce, která vedla od domu. 

Pak si udiveně přiložila ruku na srdce a něco vykřikla. Vyskočila na nohy a vrhla se do náručí muži, který ji radostně objal.

 Když se políbili, rozbušilo se mu srdce. Zíral na tu scenerii a najednou se mu snad udělalo i zle. Bylo vidět, že onoho muže ráda vidí, a on ji. A zřejmě ho i milovala. 

Nemohl tomu uvěřit. Oddala se mu, i když miluje jiného? Pak bolestně zavřel oči a zavolal na Artura.

 Pochopil, že jeho obavy jsou pravdivé. To on je sobec a svedl ji, a ona mu neodolala. Ona, nevinná a čistá jako padlí sníh, podlehla, a on ji zneuctil. Zoufale si prohrábl své vlasy. 

„Přejete si, můj lorde?" Ozval se Arturův hlas ode dveří. 

„Nech mi připravit koně! Odjíždím do Londýna!"