„Ne aby tě napadla zase nějaká hloupost." Zamračil se Christian na Avery. Před jejich odjezdem, za ní raději zašel, protože si byl moc dobře vědom, jaké mívá jeho sestřička nápady.

 „Hloupost?! Co tím myslíš?! Máš na mysli tu, když jsem tě tehdy nenechala se v místním nevěstinci usouložit k smrti?"

 „Nepotřeboval jsem záchranu," rozchechtal se Christian, „A pak..., Nicholas záchranu také nepotřebuje. Usouložení k smrti, mu jistě nehrozí. Potřebuje si jen ulevit, Avery. To bys měla pochopit. Je svobodný..., alespoň on si to myslí. Kdyby nebyl, nikdy by ho to ani nenapadlo."

 „A já vím. Přesto ale..." pohodila vzdorovitě hlavou, „Můj bratr, by měl být na mé straně!" 

„Však jsem, sestřičko," přivinul si ji do náručí, „Vždycky jsem byl, a ty to víš. A jsi chytrá, a víš, že mám pravdu."

 „To ovšem neznamená, že s ní souhlasím." Vrátila mu Avery úsměv a políbila ho na tvář. V její hlavě se zrodil náhle plán, který ovšem ani svému bratrovy nebude vysvětlovat. Bylo ji jasné, že by se jí to snažil rozmluvit, nebo by ji to hned zakázal. Christian byl přeci jen Christian. Její bratr měl trochu jiný pohled na život, a hlavně byl muž. A muži vždy přeci drží při sobě.

 O dvě hodiny později, už Avery vstupovala do podniku madam Baterly. Ihned po jejich odjezdu, nechala si od Artura přistavit kočár, a za radostného souhlasu lady Evelyn, se vydala do Londýna.

 K jejímu štěstí, si ji madam Baterly už nepamatovala z dob, kdy sem pod záminkou falešného těhotenství, přišla pro svého bratra. A vlastně ji i vcelku ochotně ukázala pokoj, ve kterém se nacházel její manžel. Zprvu sice dělala drahoty, když ji ale řekla, že zaplatí, jakoby si lord užil, a že rozhovor s ním, je otázkou života a smrti, povolila. 

Opatrně otevřela dveře a vstoupila do místnosti. Rozhodla se ani neklepat, protože jí bylo jasné, že Nicholas bude překvapen i tak. Stál právě zády k ní u okna, jen ve spodkách, do půl těla nahý a vypadalo to, jakoby o něčem přemýšlel. Na posteli pak seděla jedna z lehkých děv. A svlékala se. 

Avery se zastavila a v tom se Nicholas otočil, když zaslechl bouchnutí dveří. Když ji spatřil stát v prostředku pokoje, udiveně vykulil oči. Jeho pohled sklouzl k posteli, kde seděla nahá žena a Avery si všimla, že zčervenal. 

Byl evidentně vyveden z míry a vypadalo to, že se snad i stydí, a že je mu to nepříjemné. A vlastně se ani nedivila. V tuto chvíli, neměla přeci žádné právo, tady být. Ničím pro něj nebyla, takže její přítomnost, musela vypadat opravdu podivně.

 „Ave..., lady Avery?" Vydechl udiveně a jeho tvář polila červeň, „Stalo se něco na Kromwellu?" Bezděky udělal krok směrem k ní. Pak se ale zastavil a nervózně si prohrábl své vlasy.

 „Ne..., na Kromwellu je vše v pořádku." Vykoktala, aby ho uklidnila, protože vypadal značně vyděšeně.

 „Pak hledáte svého bratra?" povytáhl obočí s nadějí, „Obávám se ale, že by nebylo zrovna rozumné, abyste chodila za ním do pokoje. Já..."

 „Ne..., Christiana nehledám...." Nahlas polkla a přemýšlela, jak mu vysvětlit svoji návštěvu zde.