Nicholas postavil Avery vedle postele a zadíval se jí do očí. Najednou potřeboval vědět, že to, co tam před chvíli zahlédl, byla pravda. Že to byla touha, a ne jen chtíč. Že po něm toužila tak, jako on po ní. A Avery jakoby jeho pochyby vycítila. 

Stále bojoval s něčím, čemu sám nerozuměl. Cítil cosi, co nedokázal definovat. Věděla, že ji její manžel miluje z celého srdce. Že by kvůli ní zemřel, kdyby to bylo nutné. A nikdy by se nevzdal. Kdyby to bylo naopak, udělal by cokoliv, aby ji přivedl zpět.

 „Toužím po tobě, Nicholasi." Zašeptala a statečně vztáhla ruku k jeho opasku. Pak se podívala do jeho tváře. Strnul, ale ani se nehnul. Dodala si tedy odvahy a třesoucími prsty, se ji snažila otevřít. 

Nicholas zprudka vydechl. Doširoka otevřel oči, a pak chytl její dlaň. Chvíli se ji díval do očí, sotva popadaje dech. Její touha byla opravdová. Však sotva stála na nohou a třásla se tak, že nemohl pochybovat. 

„Miluj se se mnou, Nicholasi. Prosím," zasténala vzrušeně, „Nevydržím déle snášet noci plné touhy bez tebe. Mé sny jsou opravdové, a tak živé, že jsou téměř bolestivé."

 Odstrčil její dlaň ze svého rozkroku. Ale jen proto, aby ze sebe co nejrychleji shodil zbytek oblečení. Serval ho ze sebe téměř zběsile, a pak totéž udělal s její noční košilkou. Vzápětí ji položil na postel a začal ji zběsile líbat.

 „Můj bože!" vydechl do její kůže, „Každou noc se mi zdá, jak tě líbám. Jak tě hladím a jak se tě dotýkám," vydechoval mezi jednotlivými polibky, kterými zasypával celé její tělo, „Dokonce se probouzím s tvojí chutí na svém jazyku. Cítím vůni tvého lůna." Tiskl ji k sobě a stále ji líbal jako šílenec.

 Ale ani Avery nezůstala pozadu. Všechny dotyky a polibky mu vracela stejnou měrou. Převalila ho pod sebe a zasypávala ona celé jeho tělo svými polibky. 

„Ach, Nicholasi," vzdychala, „Také cítím tvou vůni ze spaní. Probouzí mne pocit tvých dlaní, na mém těle. Probouzím se vzrušená a toužící, jen při představě, že mě miluješ." 

Bojovali spolu jako zběsilí. Líbali se, hladili a dotýkali se jeden druhého, jako šílení. Převalovali se na posteli, jakoby se stala jejich bojištěm. Potřebovali to. Potřebovali se navzájem dotýkat tak mocně, že žádný z nich neměl možnost vyhrát.

 Všechny přikrývky i polštáře, vlivem jejich vášnivého boje už skončili na zemi. A oni stále neměli dost. A když do ní Nicholas konečně vstoupil, jejich boj začal nanovo. Oba jakoby rázem přišli o rozum.

 Milovali se divoce a nedočkavě. Tvrdě a vášnivě. Jako kdyby na tom závisel jejich život. Milovali se dlouze a nekonečně. Milovali se několikrát, za celou noc. A stále neměli dost. 

Nemohli se sebe nabažit. Nedokázali přestat, a ani nechtěli. Jejich vzdechy a výkřiky slasti, ozývali se po chodbách, ale bylo jim to jedno. Byli jen oni dva, a na ničem jiném jim nezáleželo.