Amanda Smithová se nervózně podívala do zrcadla. 

Věděla, že k tomuto dni jednu přijde, ale srdce jí bušilo jako o závod. Nemohla se tomu vyhnout, i kdyby chtěla. 

Byla vychována v tom, že v den dvacátých narozenin, si pro ni přijde, její budoucí manžel. Jako pro její sestru, před pěti lety. 

V jejich komunitě, to nebylo nic neobvyklého, a tak i přes svou nelibost, to nesla dosti statečně.

 Neměla ani tušení, kdo bude její budoucí muž, ale již teď, ho z celého srdce nenáviděla. Však kvůli němu, ji rodiče drželi dál, od všech chlapců ve škole. 

Přísně střežili její panenství, jako nějaký poklad. Nikdy ji vlastně nepolíbil žádný chlapec. Nikdy ji nevzal za ruku. Nikdy nebyla na diskotéce, ani žádné sešlosti, pořádané spolužáky. 

A kdyby neměla svou nejlepší kamarádku Miu, se kterou proleželi celé hodiny a dny u počítače, nevěděla by snad, jak vypadá mužské přirození. 

Její školní lásky, po té, i studentské, se smrskly pouze ve virtuální realitu, a sociální sítě.

 Nejednou se zamilovala do fiktivní postavy z počítače. A je pravda, že již několik let, se snažila přijít na to, kdo bude její budoucí muž.

 Sociální sítě byl zázrak, a mohla se dovědět vše, ovšem nedokázala přijít na to, kdo si pro ni přijde. 

Její otec, byl obyčejný obchodníček. Dalo by se říci, že obyčejný pěšák, v řadách mafie. 

Ano, byla sice mafiánskou dcerkou, ale její praktiky, o kterých se dočítala, se jejich rodině vyhýbali.

 Za to věděla skoro vše, o jejich bossovi. O velkém bossu mafie Nostra Destino, Nathanaeli Cromwellovi. 

Jako puberťačka, ho obdivovala. Nikdy ho sice neviděla, jen na několika fotkách z internetu, a její kamarádky, z něj byli celé paf. 

Musela uznat, že i ona, jednu dobu snila o tom, že by ji sevřel v náručí. Však byl dokonalý. Asi o osm let starší než ona, tudíž vyzrálý muž, ale jeho pověst, ji přišla odpudivá. 

Už jen to, že on byl ten, který řídil celé město. Který řídil jejich životy. Bez jeho souhlasu, se nesmělo udát nic. Ani svatba, ani pohřeb, ani oslava narozenin. Nic. 

Patřilo mu vše. I jejich město se jmenovalo Cromwell Town.

 Měl pověst nesmlouvavého obchodníka. Nelítostného a arogantního muže. Nemilosrdného bosse mafie. Každý se před ním třásl. Byl drsný. Namyšlený. Arogantní. Dominantní. Bezcitný a krutý. To vše, si o něm myslela. 

Jeho dlouhé prsty, řídili celé město, od starosty, po posledního jeho obyvatele. 

Změřila si pohledem svůj výzor v zrcadle. Vůbec se jí nelíbilo, co jí matka přinutila si obléci.

 Vysoko ji vyčesala vlasy, aby byla prý vidět, její dlouhá šíje. 

A šaty, které ji vybrala, podle jejího vkusu, více odhalovali, než naopak. Z vypasovaného živůtku, se jí drala ven její kyprá prsa. Látka pevně obepínala její pozadí, a pak splývala v jemných vlnách, až k jejím kotníkům.

 Zamračila se na svůj obraz. Připadala si jako načinčané zboží, ve vitríně. 

„Amando, už je čas," ozval se hlas její matky, za jejími zády, „tvůj otec, a tvůj budoucí manžel, již čekají." 

„Mám strach, mami," zašeptala, „co když, se mi nebude líbit? Co když je ošklivý a starý a slizký a..."

 „To se neboj," skočila ji do řeči, „starý ani ošklivý není," pohladila ji po vlasech, „víš, že to musí být, dceruško. Zvykneš si." 

Amanda si povzdechla a pomalu vstala ze své židle. Ale nohy, jakoby ji vypověděli službu. Cítila takový zvláštní pocit, u žaludku. Jako když kráčí na popravu. 

Vykročila opatrně po schodech dolů. Srdce měla až v krku, když vykročila na jeden z posledních schodů, když se náhle pod nimi, objevila postava muže. Krásného muže. 

Podlomila se jí kolena. Oči se jí rozšířily v úžasu. Nemohla tomu uvěřit. V jejich domě. Pod jejich schody, stál, a díval se na ní, samotný boss Nostra Destino. 

Zavrávorala. Ta představa, ji přišla nemyslitelná. Jedna noha na vysokém podpatku, se jí podvrkla, a s výkřikem, dopadla do jeho náručí.

 Chvíli si jí měřil pohledem a pak se jeho ústa, roztáhla do dokonalého úsměvu. 

„Nečekal jsem, že mi hned při prvním setkání, padneš do náručí."