„Tak co Amando," mrkla na ni Suzan, když se druhý den, procházeli mezi vinicemi, „jaké bylo milování? Tvé první? Jaký byl Nathanael?" 

Amanda se nervózně ošila. Cítila se divně. A najednou měla sama výčitky svědomí. Však musela sama sobě přiznat, že byl na ní hodný.

 Bála se, svého prvního sexu, ale provedl ji jím tak, jak by to asi jen tak nikdo neudělal. I to, přes svou nezkušenost věděla. 

A musela si přiznat, že se jí to líbilo. Snila o tom již dlouho. Znala mužské přirození a sex, jen z internetu. S Miou, si o tom vyprávěli. Takže by se dalo říci, že teorii, by měla mít zmáknutou, praxe sice pokulhávala, ale cítila se po jejich milování tak krásně. 

Ani by si nepomyslela, že to může být tak nádherné a vzrušující. A Nathanael ji přitahoval. I když si to nerada přiznávala, byl to ten nejkrásnější chlap, jakého kdy spatřila. Měla pocit, že když je blízko ní, zapomíná dýchat. 

Podívala se nešťastně na Suzan. Mia tu nebyla, ale cítila v ní, spřízněnou duši. A najednou si potřebovala promluvit. 

„Bylo to nádherné, Suzan. Nathanael byl pozorný a ohleduplný, a..." podlomil se jí hlas.

 „Všimla jsem si, že si tě označil," usmála se Suzan a ukázala na značku, na jejím krku, „je vášnivý? Horlivý? Náruživý? Horkokrevný a divoký?" 

„Jak to víš?"

 „Jsou stejní. Leon také je. Mají to v rodině. Ta jejich vášeň a horkokrevnost, je tak pohlcující. Uvidíš."

 Amanda si povzdechla a nešťastně zatřásla hlavou. „Řekla jsem mu, že je zvrhlí." Vypadlo z ní, a najednou se jí v očích, objevili slzy. 

Suzan se začala nahlas smát. „Proč? Dal ti na zadek? Nebo tě přivázal ke stropu? Svázal tě?"

 Amanda se zamračila. „To zrovna ne, ale chtěl a já..." 

„Tys mu na to řekla, že je zvrhlí." Povzdechla si Suzan.

 Posadila se na lavičku a stáhla ji k sobě. Zadívala se jí do očí.

 Její manžel, byl úplně stejný. Také byl v sexu dominantní. I když Nathanael, to měl zřejmě kvůli svému postavení tvrdého bosse mafie, již tak nějak předurčeno. 

„Amando, měla bys vědět jednu věc. A hlavně pochopit, jaký Nathanael je. Jsem si jistá, že ti to řekl sám. Musíš rozlišovat mezi bossem Nostro Destino, a mužem, kterým je zde." 

Nathanael si tvrdě střežil své soukromí a svou rodinu. Vybudoval si postavení, o kterém se nesnilo, žádnému mafiánskému bossovy. 

A musel být hodně opatrný na to, koho pouští, do svého života. 

Jejich sídlo, široko, daleko obehnáno vysokou kamennou zdí, bylo neustále střeženo. Nikdo nemohl ven, a nikdo nemohl dovnitř.

 Proto také veškeré služebnictvo a ochranka, bydlela zde. Měli tu svou rodinu. Zázemí. Domov. Ochranu.

 Muži pracovali coby ochranka, nebo na tvrdších pracích na vinicích a zahradě, a ženy coby služebné. Všichni byli bez výjimky hluchoněmí.

 Několikrát do měsíce, pořádali na nádvoří tance, a při sklizni vína, i zábavy, až do ranních hodin.

 Zde, byl Nathanael zcela jiný. Oba byli. Byl upřímný, v tom co cítí. Byl vášnivý a divoký. A všechno co dělal, nebo cítil, dělal na plno. Ničím se netajil. 

„Amando," začala Suzan opatrně, „přitahuje tě? Buší ti v jeho přítomnosti srdce? Toužíš po tom, aby se tě dotýkal?"

 Amanda zalapala po dechu, ale po té, přikývla a zčervenala. 

„Není těžké, ho milovat viď?"

 „Ale já..., přeci ho ne..." zašeptala a překvapeně se na ní podívala. 

Nemohla tomu uvěřit. Jestli ten pocit, který cítí uvnitř těla, je láska? Zamilovala se do bosse Nostra Destino? Rozbušilo se jí srdce, při té představě. Podívala se na ní, skoro zoufale. 

„Musíš mu věřit, Amando. Důvěra, je nejdůležitější. Až pochopíš, co cítíš, pochopíš také, že se nemáš čeho obávat. Pochopíš, že by ti nikdy, opravdu neublížil. Nebo máš pocit, že by ses ho bála? Cítíš uvnitř sebe něco takového, co by se podobalo strachu v jeho přítomnosti?" 

Amanda polkla slzu. Bylo jí na nic. Zatřásla hlavou k odporu. Musela si přiznat, že právě naopak. Nic z toho, necítila. 

Spíše se jí rozklepala kolena jen z té představy, co jí v noci dělal, a co by chtěla, aby udělal zas.