Nathanael se zhluboka nadechl. Čekal vážně cokoliv, ale zrovna tohle? 

Už dávno, zjistila jaký je, a kdo je. Znala zákony mafie a její zvyky. I přesto, že to byl prostě nesporný fakt, že mu patřila, že byla jeho majetek, se k ní nikdy tak nechoval. Naopak.

Vždy ji spíše rozmazloval a hýčkal. A to byla první chyba, kterou asi udělal. Nikdy by si jinak nedovolila, porušit jeho pravidla, a neodjela by bez dovolení. 

„Zlatíčko," zkusil to ještě, a změřil si ji pohledem, „jsi zmatená. Trpíš posttraumatickou amnesií, ale věř, že je pravda, že mě miluješ. A já tebe." 

Amanda se zamračila, a znovu si přitáhla deku, až ke krku. „Tomu nevěřím. Četla jsem si o tobě s Miou na internetu. Vím, jaký jsi." 

Nathanael si povzdechl. Bude to zřejmě těžší, než si myslel. 

„Ano, jsem boss mafie Nostra Destino, zlatíčko. Co ses dočetla, je zřejmě i pravda, ale to je má druhá tvář. Ta, kterou musím mít, abychom přežili. Všichni, včetně tebe. Zde..., doma jsem jiný. Věř mi. I ty, jsi to již pochopila." 

Amanda zatřásla hlavou k odporu. Znovu ucukla, pod jeho dotekem, když k ní vztáhl ruku.

 Nathanael se zhluboka nadechl. Ve tváři mu zacukalo.

 „Dobře. Tak mě dobře poslouchej, zlatíčko," vydechl, a zadíval se jí zpříma do očí, „jsi moje. Ano! Jsi můj majetek, a to je prostě nesporný fakt. Dal jsem za tebe tvému otci tolik peněz, o jakých se mu ani nesnilo. A mafii Cosa Vendeta též. Carlo Condello, tě chtěl také, a věř mi, že být jeho ženou, by se ti nelíbilo. Vendeta, kterou provedl, na tobě zanechala následky, a řekl bych, že jsi stále živá, jen díky tomu, že jsi moje žena. Nedovolil si tě zabít. Jsi vychována v duchu mafie, tak víš jistě, co to znamená." Na moment se odmlčel. Její výraz, se mu vůbec nezamlouval.

 „Ostatně, buď si jistá, že kdybych nebyl tvým manželem právě já, už bys myla mrtvá. Sama víš, co čeká ženu mafiána, po vykonání takové vendety."

 Amanda zalapala po dechu. Věděla to. Znala praktiky mafie. Otec ji vychoval tak, aby byla připravená. Ale stejně se ji představa, že je ženou nejobávanějšího mafiána nelíbila. Nota bene, že ho prý i miluje? Tomu prostě nemohla uvěřit. 

„Nevěřím ti, že bych tě mohla milovat." Vyprskla proti němu. Prostě si nemohla pomoci. 

V Nathanaelových očích zajiskřilo. Poznala, že má vztek. Ve tváři mu cukalo, a propaloval ji svým pohledem, až na dno její duše. 

„Tak fajn, zlatíčko," procedil skrz zuby, avšak již jiným tónem, než před tím, „dnes tě nechám odpočinout. Ale věř, že až se zotavíš, budeš mou ženou, se vším všudy. A být tebou, dobře bych si rozmyslel, jak se chovat. Víš, jak se má chovat žena mafiána, tak se podle toho zařiď!" pomalu vstal a rozešel se ke dveřím. 

Srdce ho bolelo, ale neměl na vybranou. Musel ji ukázat, kde je její místo. A to hned od začátku, aby neudělal stejnou chybu, jako před tím, a ona by po té, jeho slabosti k ní, využila.

 „Budeš ke mně poslušná, zlatíčko. Budeš poslouchat na slovo. Nesnesu odmlouvání ani odpor. Budeš se chovat, jako správná manželka, samotného bosse. Protože, pakliže ne, potrestám tě!"