Amanda se chytla Anny a začala se vlnit. Tančili teď v kole, několik mužů i dívek, a při každé otočce, si vyměnily partnera. 

Pokaždé, se koutkem oka, podívala na Nathanaela. Tak, aby nevěděl, že o něm ví.

 A s každou další otočkou, měla pocit, že se výraz jeho tváře, pomalu mění. Od překvapení. Údiv. Vztek. Zlost. A nakonec snad naprostá zuřivost.

 Tu uviděla, když se trochu více namáčkla, na svého partnera. Zasmála se něčemu, co ji říkal, ačkoliv vůbec nevnímala co, jakoby to byl nejlepší vtip týdne. Ano, v tu chvíli, viděla v Nathanaelově tváři, skoro nepříčetný vztek. 

Musela si přiznat, že ji to dělalo dobře. Sakra dobře, a ani nevěděla proč. Uvnitř těla, jakoby se ji rozezněla celá symfonie.

 Srdce ji bušilo jako o závod, ale onen adrenalin, ji dodával odvahu. Začala se vlnit více. Více vyzývavě. 

Muži nyní stáli, tleskali do rytmu, a dívky poskakovaly a vlnily se. Kroutila se do taktu, a když koutkem oka vzhlédla, zdálo se jí, že se snad Nathanael trošku pohnul. 

Vzdorovitě vystrčila bradu dopředu. Vykasala si sukni a vysoko vyhazovala nohy, v rytmu hudby.

 Vůbec se nepoznávala. Nechápala samu sebe. Proč ji dělalo tak dobře, ho provokovat? Proč ji to tak bavilo ho vytáčet k nepříčetnosti? Asi proto, že ji prostě a jednoduše, tak děsně vytáčel a štval. 

A když se dívky začaly vlnit proti svým partnerům tak, že se skoro nalepily na jejich tělo, udělala to též. 

Přilepila se k svému tanečníkovy a kroutila boky, proti jeho tělu. U toho neustále pohazovala rukama, držíc cípy sukně, a odhalovala tak, svoje nohy. 

Periferním viděním, postřehla, že se Nathanael znovu pohnul směrem k ní. Naschvál přitvrdila.

 I když měla pocit, že srdce ji buší snad až v krku, dělala ji představa, že mu ubližuje dobře. Však on jí také ublížil. Řekl, že jde za děvkama. 

 Jakoby se její mysl rozdvojila. Jedna říkala, že jí to může být absolutně fuk, a druhá přímo křičela o opaku. 

Zakroutila svými boky proti bokům svého partnera tak těsně, že ucítila látku jeho kalhot.

 V tom ji nějaká neznámá síla chytla a odtrhla od něho. 

„Sakra!" vykřikla, když se vzpamatovala, „co si sakra myslíš, že děláš?!"

 Nathanael se na ní díval, a v očích, mu nebezpečně planulo. Zuřil. Byl skoro rudý vzteky. 

„Co já dělám?!" vyprskl jejím směrem, „vlníš se tady jako nějaká děvka, kruci!"

 „To ti může být fuk!" oplatila mu a zašermovala mu prstem před obličejem, „může ti být fuk, sakra co dělám! Nech mě být, a dál si mě nevšímej! Nech mě být! Ignoruj mě! Jako já tebe!" křičela mu do obličeje. 

Stáli proti sobě jako dva kohouti, jen na dosah ruky, od sebe. Jiskření mezi nimi, bylo patrné, na první pohled. 

„Ignoruj?!" skoro zařval „to by se ti líbilo! Aby ses mohla nakrucovat před cizíma chlapama, kruci?! Na to zapomeň! Zřejmě zapomínáš na to, že já, jsem tvůj manžel, a já si tě kruci pohlídám!" 

„Ani omylem!" vrátila mu, „běž si zase za těma svejma děvkama, a mě nech být. Mě je to fuk. Je mi úplně ukradený, co děláš, a s kým. Běž si šukat, s kým chceš, a mě nech být! Běž si smočit svého ptáka, do jiný kundy!" Zařvala na něj to, co jí stále leželo v hlavě, od jejich posledního výpadu. Skoro ji přeskočil hlas. Vůbec nevěděla, kde se to v ní vzalo. 

Nathanaelův výraz, ovšem vypadal velmi nebezpečně. Polkla. Strachy snad? Ani omylem! 

„Do jiný kundy?" pomalu zaskřípal zubama, „věř tomu, že já svýho ptáka, budu kurva, strkat kam chci!" procedil skrz zuby, a popadl ji hrubě do náručí. 

Přehodil si ji přes rameno, a vydal se směrem, mezi vinice. 

„Sakra! Pusť mě!" křičela a bušila ho pěstmi do zad. 

Ale jakoby ji ani neslyšel.