Pomalu se schylovalo k večeři. Alžběta připravovala stůl a Suzan s Leonem, seděli před krbem a cukrovali. 

Když do místnosti vstoupila Amanda, oba vzhlédli, a udiveně ji přejeli pohledem.

 Měla na sobě Nathanaelovo tričko, které ji bylo evidentně veliké. Okolo pasu uvázané cáry látky, které ještě před nedávnem, se dali nazvat šaty. 

Byla rozcuchaná, tvář rudou, od Nathanaelova strniště. Napuchlé rty, a na jejím krku, se vyjímalo několik rudých značek, od Nathanaelových zubů.

 „Možná bys měl Leone, jít zkontrolovat svého bratra, zda nepotřebuje pomoci," usmála se na ně, „myslím, že je dost indisponován, a bylo by dobré, kdybys tam šel ty." 

Leon překvapeně povytáhl obočí. Co se mezi nimi stalo, bylo evidentní, s Amandina výzoru, ale nechápal, jak může být jeho bratr indisponován. 

Když Leon vešel do sklípku, a otevřel dveře poslední místnosti, chvíli zůstal stát, jako zkoprnělý, a pak propukl v hlasitý smích. 

„Kurva, brácho," zajíkal se smíchem, „to jsem vážně rád, že jsem neposlal Suzan, protože by moje přezdívka, Big Darling, byla v ohrožení." Narážel samozřejmě, na Nathanaelovu erekci, které se nemohl zbavit. 

„Jsem rád, že ses pobavil," zamračil se Nathanael, „a teď mě kurva rozvaž, nebo zešílím."

 „Ta holka, se mi začíná zamlouvat," zajíkal se Leon stále smíchem, zatímco ho rozvazoval, „jak se ji tohle to povedlo, to by mě zajímalo."

 „Raději se neptej," zabručel Nathanael, když se posadil, „sedl jsem ji na lopatu. A dobrovolně. Teď to sakra, musím rozdýchat, nebo se z toho zblázním." 

„No pochybuji, že se ti to povede, brácho," pohodil Leon rukou, k jeho penisu, „dva jedna, pro tvou ženu. Dostat tě do takového stavu, a ještě tě přivázat k posteli..., klobouk dolů." Znovu vyprskl smíchy, ale tentokrát i Nathanaelovy, přejel úsměv po tváři. 

Musel si sám sobě přiznat, že ho dostala na kolena. A jemu se to líbilo. Vážně jo. 

Líbila se mu, její nová, a hravá stránka její povahy. Dráždila ho, bylo mu to jasné. A bylo mu jasné, že si je vědoma, i co ji čeká. A stejně to udělala. Už jen to, ho úplně rozpalovalo do běla.

 Celou dobu, co tu ležel, nedokázal se toho vzrušení zbavit. Jeho penis, si prostě nedal poručit, ať se snažil sebevíc.

 To co udělala, mu úplně vzalo dech. Stalo se mu snad poprvé v životě, aby ho někdo přemohl. Aby někomu sedl na lep. Aby byl někým přemožen. Spoután. A aby to udělala ta nejkřehčí a nejbezbrannější osoba na světě.

 Ale co bylo horší, líbilo se mu to. A sakra, ho to vzrušilo. 

Ano, když si uvědomil, že ona je jen pouhá loutka, v jeho rukách. Je tak drobná, proti němu, bezbranná. Kdyby chtěl, stačí málo, a dokáže ji pouhým stiskem ruky zabít. Dokáže ji schovat, ve své mohutné náručí, jako nic. A přesto, je to on, kdo je tou bezbrannou loutkou, v jejích rukou.

 Zoufale si prohrábl rukou vlasy, když si uvědomil, že by ji snad dovolil, to udělat znovu. Jistě, a možná, i něco víc. Mnohem víc. 

Protože vzrušení, které cítil z toho, že je přemožen jí, bylo nesmírné.

Jako když je Goliáš, přemožen Davidem.