Jdi na obsah Jdi na menu
 


VLČÍ OČI 30 ČÁST

Následujících několik dní, zdálo se Christal utrpením. Bylo jí trapně, kdykoliv vstoupila do místnosti. Pohledy všech, se hned otočili její stranou, a ona se najednou cítila zbytečná.

Tatam byli veselé a bezstarostné rozhovory a chvíle, které tak milovala. Když každý večer zasedli před krb a povídali si. Každý vlk se svojí družkou, přivinutou na svá prsa. A vzpomínka na to, když ji se stejnou láskou k sobě tiskl Avram, ji tak bolela.

Nejraději by nevylezla ze svého pokoje, ale věděla, že tím by si moc nepomohla. Mohla si za to sama, a tak také musela svůj nápoj hořkosti, vypít až do dna.

Bylo zrovna po večeři, a jako vždy, zasedli všichni před krb. Avram tentokrát s nimi nevečeřel, protože měl důležité obchodní jednání, ale čekali ho každým okamžikem.

A Christal byla nervózní. Posadila se sice na své místo, ale byla jako na trní. Však každý společný okamžik, pokaždé když byla v jeho blízkosti, měla chuť se rozplakat.

Úplně ji ignoroval. Jakoby byla vzduch. Málokdy, pronesl větu jejím směrem, a když, tak pichlavou a značně sarkastickou.

Ale Avramova smečka si konečně, alespoň maličko oddychla. Už se každou noc neozývalo Alfovo teskné a bolestné vytí. Alespoň trochu se uklidnil. Měl svou Lunu doma, i když s ní nedokázal být. Ale věřili, že čas vše zahojí. Že znovu k sobě najdou cestu, protože prostě k sobě patří.

Náhle se otevřely dveře a do místnosti vstoupil Avram. Unaveně přešel ke krbu a cestou si sundával své sako. Pak povolil kravatu a přehodil je přes opěradlo židle.

„Budete jíst, pane?" Ozvala se jejich služebná a chůva v jedné podobě, ode dveří kuchyně.

„Ne, děkuji, Martho. Nemám hlad. Běž si odpočinout, už tě nebudeme potřebovat." Jen přikývla, a když odběhla, přešel k baru a nalil si skleničku.

Christal se zavrtěla na pohovce. Napětí v místnosti, by se dalo krájet.

„Co obchodní jednání?" prořízl ticho Ian a podívala se na Avrama.

„Vše v pořádku. Co se týká mých pracovních povinností, nemám zjevně žádný problém. Vše klape, jako hodinky," kopl do sebe obsah skleničky, a pak jeho pohled zabrousil směrem k Christal, „na rozdíl, od mých rodinných, srdečních záležitostí."

Christal sklopila hlavu a nervózně si uhladila svou sukni. Nedokázala se mu ani podívat do očí. Jako vždy, jí jeho sarkastická poznámka skoro rozplakala.

Měla chuť utéct. Byla jako na trní, ale cítila, že zrovna to, si dovolit nemůže. Dala se přeci do boje, tak musela bojovat, i když ji to ale vůbec neulehčoval.

„A sakra," usmál se Ralph tím svým nakažlivým smíchem a políbil svou ženu na ucho, „něco bych si dal, miláčku."

„Až v posteli. Udělám ti pomyšlení." Vrátila mu Renata s úsměvem a šťouchla ho do žeber.

„Neměl jsem na mysli milování," zašklebil se na ní, „i když musím říci..., když o tom mluvíš..." několikrát rošťácký povytáhl obočí a zamrkal, „měl jsem na mysli afrodisiakum, v podobě něčeho dobrého na zub. Nějak mi vyhládlo."

„Něco ti připravím." Zasmála se Renata a políbila ho na ústa.

„Mám pocit, že David by si také něco dal." Přidala se Chloe, a vyskočila z Davidova klína. A Ian, samozřejmě nechtěl zůstat pozadu.

Všechny tři políbili své muže, vyskočily na nohy a zarazili se. Otočili se na Christal, a jí došlo, co jí svým pohledem, chtějí říci.

Zalapala po dechu. Všichni se na ni dívali a čekali, co udělá. Ale nejhorší bylo, že jí svým modrým a pronikavým pohledem, probodával Avram. Stál opřen o krb se skleničkou v ruce, ale z jeho výrazu nemohla určit, co si myslí.

„Co ty, Christal?" řekla Chloe, aby ji pomohla, „nechceš jít s námi? Třeba by si Avram dal také?"

„No...,"polkla, a odvážila se mu podívat do očí, „moc ráda. Jestli..., jestli chceš?" řekla směrem k němu.

„Nerad bych tě obtěžoval, Luno," pronesl kousavě, „chápu totiž, že náš vztah, je pouze jednostranný. Nerad bych ti zavdal příčinu k tomu, hledat zase někde jinde."

Christal se nadechla, aby něco řekla, ale poznámku spolkla. Měl pravdu. A měl plné právo na to, být k ní takový.

„Neobtěžuje mě to," zašeptala a vstala ze svého místa, „moc ráda, to udělám. Já..." více již říci nedokázala. Do očí jí vstoupily slzy. A aniž by se na něj už podívala, zmizela i s ženami v kuchyni.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 


Portrét



Archiv

Kalendář
<< květen / 2024 >>


Statistiky

Online: 4
Celkem: 198767
Měsíc: 5168
Den: 145