Avram se vrátil po několika dnech. Smířil se se svým vlkem. Jeho vlk již v přítomnosti Christal nevražil, ale také ji nevyhledával.

Dělalo mu ovšem čím dál větší problémy být s ní, byť jen v jedné místnosti. Jejich pouto bylo úplné a jeho touha tudíž dosáhla maxima. Chtěl ji. Potřeboval ji. A aby toho nebylo málo, nastal dlouhý dvouměsíční vlčí cyklus, kdy se jeho libido, jeho pohlavní pudy ještě zvýšily.

Nastával vždy dva měsíce před jarním slunovratem, a Avram, jako Alfa, tou dobou vždy nesmírně trpěl. Jeho sexuální touha byla na vrcholu. Jako Alfa smečky prožíval tento cyklus ještě o mnoho intenzivněji, než jiní vlci. Byla to příroda, která to zařídila, aby udržela jejich populaci silnou a aktivní. A nyní umocněno tím, že již měl svou Lunu, se kterou byl spojen.

Nedokázal již pomalu se svou Lunou setrvat v jedné místnosti. Chtěl ji, on, i jeho vlk. A to tak moc, že z toho šílel. Její vůni cítil všude a o mnoho intenzivněji než dříve. Kdykoliv se ocitla v jeho zorném poli, zbystřil a zatoužil po ní. A když ona ještě nevědomky se ocitla v nějaké vzrušující pozici, měl chuť se na ni vrhnout, a spářit se s ní.

Ve své posilovně trávil skoro celé dny a v noci se ve své vlčí podobě proháněl po lesích, jen aby ze sebe vybil přemíru sexuální energie. Jeho hladina testosteronu, byla enormní.

Ani jeho smečka, už si s nimi nevěděla rady. I Christal totiž pocítila změnu ve svých pocitech. Díky jejich poutu, bylo i pro ni vše mnohem intenzivnější. I ji, jeho vůně dráždila tak, že přestávala dýchat a celá se roztřásla. A kdykoliv ho viděla, rozklepala se jí kolena. Několikrát dokonce i utekla z místnosti, když přišel ze své posilovny a ona nemohla odrhnout zrak od jeho zpocené hrudi.

Nechtěla, aby si ostatní všimli jejího vzrušení. I když to byl z její strany naivní počin. Smečka cítila jejich pocity, a hlavně ty Alfovi, nedali jim spát.

Ona nebyla zvyklá, dávat své pocity tak okatě najevo. Za to Avram s tím neměl sebemenší problém. Byl vlk, a tak se tak i choval. Tak, jak mu velela příroda.

Nestyděl se za své vzrušení, a už vůbec mu nedělalo problém, o tom mluvit. Problém byl v něčem jiném. Jeho vlk, ač po ní toužil, stále neodpustil její zradu.

„Christal šla spát." Řekl Ian, když se večer zničeně připloužil Avram do obývacího pokoje, ze své posilovny. Podal Avramovy skleničku a ten ji do sebe na ex kopl.

„Nemůžu se na tebe dívat," zamračil se Ralph, „pochybuji, že svou sexuální touhu, dokážeš vybít v posilovně. Je to tvoje Luna, Avrame. A jestli se nemýlím, touží po tobě stejně tak. Tak ji kruci ošukej, nebo všichni zešílíme."

Avram na něj vrhl jen naštvaný pohled. Na Ralphův prostořeký slovník, si už dávno zvykl, a pak, měl pravdu.

„Sakra Avrame, nacházíš se zrovna v cyklu největší pohlavní vzrušivosti, nemůžeš to takto dlouho vydržet! Jsi vlk, nejsi člověk, aby ti stačilo si ho ve sprše vyhonit!"

Avram do sebe kopl další skleničku. Pro normálního člověka, by jejich rozhovor přišel snad vulgárním, ne ale pro ně. Jako vlci, měli vše nastaveno trochu jinak, než lidé.

„A co mám kruci dělat?!" zavrčel Avram, „toužím po ní tak, až mi z toho hrabe, a mému vlku také! On se ovšem stále brání tomu, ji odpustit! Mám dokonce i pocit, že tolikrát jsem si ho nevyhonil za celý život, kruci!"

„Tak ho obejdi," vložila se do rozhovoru Chloe, „jsi Alfa. Jsi silnější, než kdokoliv z nás. Tvůj vlk neřekne ne. Tomu nevěřím."

„Chloe má pravdu," řekl zamyšleně Ian, „cokoliv je lepší, než tohle. Máme o tebe opravdu obavy, Avrame."

„Jo! Ale hlavně už z toho hrabe i mě!" zašklebil se Ralph, „nedokážu se soustředit ani v klidu na milování s Renatou. Tvé pocity jsou tak nesmírně silné, že přehluší i ty mé!"