„Moje Luna je lidská dívka. Člověk." Vydechl Avram a zoufale si prohrábl rukou vlasy.

 Byl již druhý den kolem poledne a seděl ve své kanceláři, která se nacházela v druhém křídle domu. Za stolem naproti němu, pak seděla Chloe a Ian a Ralph se pohodlně rozvaloval v křesle vedle dveří.

„Kruci! To je tedy pech!" pronesl Ralph do ticha, „jak poznáš svoji Lunu, když ji neucítí tvůj vlk? Mám pocit, že ti tedy tvůj sexuální maratón, byl, bráško zcela k ničemu."

 „Mluv chvíli vážně, Ralphe!" zamračil se na něj Ian a hodil po něm káravým pohledem, „obávám se, že je toto vážný problém. Lidská dívka v sobě nemá vlka, který by upoutal pozornost toho Avramova. Jenže jeho vlk, se už déle udržet nedá." Zraky všech tří, se jako na povel otočily k Avramovi. Všichni si byli vědomi vážnosti problému, ale najednou nevěděli, co říci. 

Byla to pravda. Avramův vlk, potřeboval svoji Lunu. Avram ji potřeboval, a začínalo to být vážné.

 Každý vlk, měl totiž svoji spřísněnou duši. A každý Alfa svou Lunu. Bez ní, jakoby jich byla jenom polovina. Celý život ji hledají, a když ji najdou, poznají to. 

Každý vlk ucítí svou druhou polovičku na několik kilometrů. Tak to bylo i u Avramových bratrů. Jenže u něj, potřeba Luny, byla ještě naléhavější.

 Energie, moc a síla, kterou v sobě Alfa měl, potřebovala usměrnění. Jakýsi záchranný bod, nebo lépe řečeno uzemňovací kabel, kterým pro něj byla Luna. 

Po dlouhá staletí vybíjeli tedy svou neukojenou energii v bojích. Krvavé bitky na bojištích, obrovských lykantropů na život a na smrt. Ovšem ony doby dávno pominuly. Tatam byl středověk a temné období hrůzy a smrti. Lykantropové se naučily žít s lidmi v míru a sounáležitosti. A lidé se naučili těžit z jejich chytrosti, síly a moci. Našli si tedy jiný zdroj pro svou úlevu. Sex. Osamělý Lykantrop pak svou neukojitelnou energii, ukájel smutek ze své prázdnoty v sexu.

 A Avram, coby jeden z nejsilnějších a nejmocnějších této rasy, to měl o to těžší. Byl synem jednoho z mocnářů a právě oni, museli být tedy zcela svázání se svou Lunou.

 Avram se musel zamilovat do lidské dívky, aby v ní jeho vlk ucítil jeho Lunu. Jejich spojením, pak mohl v lidské dívce vlka probudit a pojmout ji na samotném Siamu, za svou manželku. 

„Kruci!" zaklel Avram a vztekle praštil pěstí do stolu. Pak se postavil a otočil se k oknu, „můj vlk, se již déle udržet nedá. Když jsem se včera vracel, zastavil mě u jezera v lese. Už několik kilometrů cítil neznámou a tak neskutečnou vůni, že běžel jako o závod. A když tam přiběhl, měl jsem co dělat, abych ho udržel." Konečně se otočil, přijmul od Iana sklenici whisky a kopl ji do sebe. 

„Byla tam dívka," pokračoval zamyšleně, „ a můj vlk se málem neudržel a vzal si ji. " Vydechl a zadíval se útrpně na všechny ostatní.

 Všichni mlčeli. Nikdo si nedovolil nic říci. Všichni do jednoho věděli, že jen Avramova neskutečná tvrdohlavost a síla, drží jeho vlka na uzdě.

 Každý jiný, už by se dávno zhroutil. Však ji už tak dlouho hledá. A žádný vlk, nesmí být dlouho bez své družky. 

Ta síla, kterou v sobě měl, musel držet v určitých mezích, aby nezešílel. V suterénu domu se nacházela obrovská posilovna, kde také den co den Avram tvrdě dřel. Až do naprostého vysílení, aby alespoň maličko svého vlka usměrnil. 

„Cítily jsme to," zašeptala Chloe a zadívala se do modrých, bratrových očí, „tvé pocity, byli..." překvapeně zatřásla hlavou, „byli jiné, než obvykle." Vydechla nevěřícně, jakoby si to teprve uvědomila. A zřejmě i jeho bratři. Oba udiveně zalapaly po dechu. 

„No jasně!" vykřikl Ralph, „bylo to zcela něco jiného, než obvykle." Zamračil se na povytáhlé Ianovo obočí, kterému bylo jasné, kam nevymáchaná pusa jeho bratra míří. 

„Už jsem se to naučil nevnímat," pokračoval neúnavně, „však bych se jinak ani nevyspal. Ale když jsi se svými děvkami, nikdy jsem necítil to, co teď!"

 Nyní dva páry očí, zpražily Ralphovo nadšení. Ale k jejich překvapení, Avram ani nemrkl. Jen si povzdechl a znovu se otočil k oknu.